havana
29.5.2017
Kategorie: Ekonomika

Hoteliér z Okříšek: Zákaz kouření, EET, alergeny, kontroly … jen přibývá starostí

Sdílejte článek:

COM/MF

Jaroslav Dosedla je majitelem prvorepublikového hotýlku s restaurací v Okříškách. „Když sečtu EET, zákaz kouření a uvádění alergenů, tak dnes už bych hospodu znovu nekupoval,“ říká. Jeho podniku neřekne nikdo jinak než Havana, přestože se oficiálně jmenuje Hotel Okříšky. 

Provozování malého hotelu s restaurací je kombinace radostí a starostí. U Jaroslava Dosedly dlouho převažovaly radosti, poslední dobou se ale vše naklání ke starostem. „Je to samá kontrola na všechno možné i nemožné. To ještě tak před pěti lety nebývalo. Třeba už třetí rok musíme u jídla uvádět alergeny. A za tu dobu se na to nezeptal ani jeden host, prostě vůbec nikdo,“ diví se Dosedla.

Hosty podle něj vůbec nezajímají ani účtenky elektronické evidence tržeb (EET). „Ale kontroloři z finančního úřadu už tady byli dvakrát. A teď ještě zákaz kouření. To mám chlapy vyhnat na mráz, když si sem přijdou v lednu na dvě piva a dvě cigarety?“ ptá se majitel.

Kvůli čistějšímu vzduchu koupil před časem výkonný filtr za padesát tisíc korun, aby se v lokále lépe dýchalo. „Teď ho budu mít jen na okrasu a čeření vzduchu v létě. Přitom tady máme i nekuřáckou místnost,“ popisuje Dosedla. Hostům nabízí jídlo za lidové ceny. Menu prodává za 65 korun, to dražší stojí pětasedmdesát.

Hotel má stále v sobě cosi z první republiky. Ve dvacátých letech ho budoval jistý stavitel Dvořáček. Ještě před dokončením prodal stavbu podnikateli Hávovi. „Ten ho dostavěl a provozoval až do znárodnění. Bývalo tady i řeznictví,“ popisuje Dosedla. A právě podle příjmení Háva si hosté vymysleli přezdívku Havana.

Hotel kdysi stavitelé umístili schválně k vlakovému nádraží naproti přejezdu se závorami. Okříšky jsou přestupní stanice, odkud se jezdí do tří směrů – do Jihlavy, Brna i Znojma. A tak někteří cestující, když „uvízli“ v Okříškách na Třebíčsku, mohli nocovat u Hávů na dohled od lokomotiv.

Po znárodnění hotel provozovala Jednota. Během restitucí po roce 1989 dostal podnik zpět syn původního majitele, František Háva. „V té době dělal v Třebíči vedoucího Dělnického domu,“ vzpomíná Dosedla. Háva už ale nechtěl kvůli věku podnik sám znovu rozjíždět v nových časech. A tak restauraci pronajímal. Pak přišel den, kdy celý provoz koupil současný majitel. Bylo to v červnu roku 1994. Dosedla je sice rodák z Okříšek, ale dvacet let sloužil různě po republice jako voják z povolání. Dotáhl to na hodnost podplukovníka v pozici náčelníka finanční služby. Pak ale armádu opustil a hodně ho lákalo mít vlastní rodinný podnik. A tak si koupí Hávy sen splnil, přestože neměl do té doby žádné zkušenosti s pohostinstvím.

Začátky byly těžké. „Když jsem to koupil, hotel nefungoval. Na pokojích byli holubi, shnilé matrace a povlečení. Okny táhlo, v zimě tam byl i sníh. V hrozném stavu byly odpady, voda. Jednota do toho celé roky neinvestovala. Zpočátku jsem tu musel být sedm dní v týdnu a šestnáct hodin denně,“ vzpomíná majitel. Tím, že má hotel prvorepublikový ráz, jsou některé pokoje bez sociálního zařízení. To je společné na chodbě.

„Čtyři pokoje z celkových devíti ale máme s vlastním sociálním zařízením,“ doplnil majitel. A z bytu, kde za první republiky bydlela rodina Hávova, je dnes apartmán.

Jaroslav Dosedla vzpomíná, že u stolů pod obrazy sedávalo nejvíc hostů první dekádu poté, co podnik koupil. „Pak jsme pocítili vznik velkých supermarketů, kde mají pivo v lahvích třikrát levnější než naše točené,“ říká.

I cestující z vlaků do lokálu naproti závorám moc nezavítají. Spíše tam zajdou lidé z okolních vesnic. „Na nádraží už skoro žádní ajznboňáci nepracují tak jako dříve. Dnes je tam jen přednosta,“ popisuje restauratér. Sází ale na hladové hosty. V kuchyni připravuje jeho manželka teplá jídla každý den od jedenácti do dvaceti hodin. V létě mají otevřenou zahrádku. Občas přijedou i slavní hosté. Čas od času se v Havaně objeví například známý karikaturista Štěpán Mareš.

A protože majiteli už táhne na sedmdesátku, přemýšlí, co s podnikem dál. Jeden z jeho dvou synů tam dělá číšníka. „Já už bych na place nestíhal,“ uzavírá otec. Vnitřně počítá s tím, že synové provoz převezmou. „I když se k tomu zatím moc nemají,“ usmívá se.

ZDROJ a celý článek: MF Dnes 27. 5. 2017, Radek Laudin

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2017: *****

Zdeněk Rychlý 200,- Kč, Jakub Malinovský 50,14 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Katarina Peková 500,- Kč, Anonymní dárce 30 000,-, Josef Lasek 500,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, David Bezdek 150,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč

***** Celkem za měsíc: 32 300,14 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 4,95 out of 5)
Loading...
loading...
24 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.