O vlastenectví jako v Německu v minulém století, kdy Němec nakupoval pouze německé potraviny a o současném dánském patriotismu si my můžeme nechat zdát. Kombinace návštěvy chrámu konzumu (supermarket) jako malého svátku pro celou rodinu, které se tu a tam předhodí slevy, jež si stejně musí u pokladny každý hlídat, kolektivní pohodlnosti, účinně namixované a podporované vládním tažením proti malým živnostníkům je pravděpodobně na dlouhou dobu nezvratným dějem v našich kotlinách.

Hospody na malých vesnicích už to mají takřka spočítané, a to doslova. Jestli se rychle neschovají pod franšízu nějakému zavedenému pivovaru nebo nezačnou vařit svoje pivo, mohou pomalu začít válet sudy rovnou na pracák.

get-image

Řezník, nebo laborant?

Až bude muset mít registrační pokladny i každý konzum na vesnici, amen s nimi. Jen si spočítejte, kolik bochníků chleba bude muset majitel nebo majitelka na malé vsi prodat, aby jenom měsíčně zaplatila internet a ty další serepetičky k tomu. Poctiví řezníci a pekaři nebudou mít kam dodávat, jeden krám ve městě je neuživí a cpát například do salámu 60 % komponentů, které nemají s masem nic společného, nedopustí. To už za ně dělají vesele velké fabriky a někteří by si raději ruce usekli, než by na stará kolena měnili profesi řezníka v „laboranta“.

Pivko už jen k televizi?

Takže na vesnicích budou brzy pravděpodobně pít lidi doma pouze u televize lahváče a kupovat ve velkých marketech uzeniny v mokrých pytlích, salámy s 45 % masa a zakusovat to rozmraženým pečivem.

Konečně bude ten závistivec odvedle spokojen, že jeho soused, malý živnostník, řezník, pekař, hospodský, zkrachoval a nemá nic, ani tu práci pro sebe a své lidi. Ovšem úplně nejspokojenější budou veliké společnosti, které budou moci ještě jednodušeji určovat cenu a prostřednictvím reklamy i menu každé rodiny.

ZDROJ: Jiří Vítek