boulevard-voltaire-republique-islamique-de-france
11.4.2018
Kategorie: Multikulturní soužití

Francie: Vstříc úplnému poddání se islámu a ukončení svobody projevu

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (23 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

GUY MILLIÉRE

  • Francouzská vláda a francouzský soudní systém tvrdí, že zacházejí se všemi náboženstvími stejně, ale ve skutečnosti zacházejí s islámem, jako by byl „rovnější“ a poskytují mu zvláštní privilegia. Ti, kteří kritizují islám – nebo ti kteří jen poukazují na důsledky islámského terorismu – se stávají obětí zuřivého soudního stíhání, zatímco nenávistných a rasistických organizací se to nikdy nedotkne.
  • „Kdo má právo říct, že za třicet až čtyřicet let nebude Francie muslimskou zemí? Nikdo v této zemi nemá právo zpochybňovat naše právo doufat ve společnost, která bude věrná islámu.“ – Marwan Muhammad, mluvčí „Kolektivu proti islamofobii ve Francii“.
  • Prezident Macron nedávno řekl, že chce zákon proti „falešným zprávám“. Pokud bude tento zákon přijat, tak činnost všech on-line magazínů ve Francii, které nesdělují to, co vláda definuje jako „pravdivé zprávy“, bude moci být vládou okamžitě pozastavena. Pokud se nacházejí mimo Francii, přístup k nim bude moci být zablokován. Islámské on-line časopisy a webové stránky nejsou na seznamu šiřitelů „falešných zpráv“. Jaké on-line časopisy a webové stránky jsou na tomto seznamu? Ty, které zpochybňují islám.

Po zavraždění většiny zaměstnanců francouzského satirického časopisu Charlie Hebdo v Paříži dne 7. ledna 2015 a zadržení rukojmích a jejich zavraždění v košer supermarketu o dva dny později se ukázalo to, co bylo mnohým už dávno zřejmé: Francie se stala cílem islámského terorismu. Obrovská demonstrace, která se konala 11. ledna v Paříži a které se zúčastnili politici z celého světa, spojila dohromady jeden a půl milionu lidí.

Na krátkou chvíli se zdálo, že Francie je zemí, ve které jsou zástupy lidí připraveny postavit se na obranu svobody projevu, a vláda je připravena bojovat za Západní hodnoty.

Bohužel toto zdání netrvalo dlouho.

Po mnoho let je svoboda projevu ve Francii postupně potlačována, zejména pokud jde o islám a islámský terorismus. Novináři, kteří napsali, že islám často nevypadá jako náboženství míru, ale spíše jako náboženství války byli systematicky a tvrdě stíháni. Ani nový ředitel a nový šéfredaktor časopisu Charlie Hebdo nebyli ušetřeni: byli zažalováni již v roce 2006, v roce, kdy časopis publikoval dánské karikatury Mohameda. Žaloba na ně byla podána znovu v letech 2007, 2012 a 2013. Spisovatel Michel Houellebecq byl předvolán k soudu v roce 2010 za to, že řekl, že islám je „hloupé“ náboženství. První rozsudek soudu proti novináři a spisovateli Éricovi Zemmourovi pochází z roku 2011. Webová stránka Riposte Laïque byla založena v roce 2007, aby bojovala proti cenzuře, bránila sekularismus a hájila právo kritizovat islám. Množství žalob podaných proti jeho zakladateli, Pierrovi Cassenovi bylo zdrcující.

Soudní stíhání těch, kteří se odvážili mluvit „nesprávně“ o islámu, se po vraždě lidí z Charlie Hebdo nezastavilo, spíše se zintenzivnilo. Teroristické útoky, k nimž došlo ve Francii v listopadu 2015 a v červenci 2016, nevedly k žádným demonstracím, vedly pouze k projevům smutku, strachu a rezignace. Francouzští politici používali prázdná slova, hovořili o nebezpečí „fanatismu“ a říkali, že Francie je „ve válce“ – ale nikdy nepojmenovali nepřítele. Novináři a spisovatelé, kteří říkali, že teroristé, kteří útočí na Francii, byli muslimové a že „islamismus“ je přímo propojený s islámem se museli zodpovídat za svá slova u soudu a byli odsouzeni k zaplacení pokut v řádu tisíců eur.

Éric Zemmour i Pierre Cassen strávili hodiny u soudů, kterým poskytli přesvědčivé důkazy – ale marně.

Od zvolení prezidenta Emmanuela Macrona před rokem se situace zhoršila. Dne 20. června 2017, na konci iftár večeře (večeře konaná při příležitosti konce Ramadánu), které se účastnil společně s muslimskými vůdci, prezident Macron uvedl, že „nikdo by si neměl myslet, že islám není s Republikou slučitelný“ a že „nikdo by neměl říkat, že Francie odmítá muslimskou víru“ a že „pokus o to, aby byl islám zobrazován jako náboženství, které podporuje vraždění a teror“ musí být odsouzen. Většina francouzských kritiků islámu zaslechla tuto zprávu a obezřetně si zvolila mlčení. Web Riposte Laïque to neudělal, a také nesl důsledky.

20. ledna 2018 byl Pierre Cassen odsouzen za „podněcování k nenávisti vůči muslimům“ k pokutě ve výši 12 000 USD. Dostal také podmíněný trest odnětí svobody na tři měsíce. Brzy bude znovu vyšetřován za opakování stejného „zločinu“ a mohl by být dokonce poslán do vězení.

Několik evropských vlád zdůraznilo, že kritika islámu může vést ke stíhání a odsouzení. V poslední době byla britskýmdánským a německým občanům doručena podmíněná odsouzení. Pokud bude Pierre Cassen uvězněn, bude to poprvé, co bude někdo v západní demokracii poslán do vězení za kritiku náboženství.

Ještě horší je, že Cassen ani není autorem článku, na který se soudci zaměřili, a že článek pouze říká to, co je zřejmé: že radikální muslimové jsou ve válce s Francií a Západem a že podněcování k zabíjení nevěřících je přítomno v Koránu. Cassen byl odsouzen jako redaktor Riposte Laïque. Od roku 2012 však web Riposte Laïquesídlí ve Švýcarsku a má švýcarského redaktora. Pierre Cassen už nemá v organizaci ani oficiální roli. Je však snadným cílem, protože žije ve Francii. Pierre Cassen je zjevně obětí zneužívání soudní moci státními žalobci a plánuje požádat o politický azyl ve Švýcarsku.

Dva poslanci francouzského Národního shromáždění, Gilbert Collard a Marine Le Pen, bývalá kandidátka na prezidentský úřad, která ve volbách v květnu 2017 získala 35 % hlasů, byli také nedávno obviněni z „podněcování k násilí“. A to dokonce ani nezveřejnili texty kritizující islám. Poté, co jeden novinář přirovnal jejich stranu (Národní frontu) k Islámskému státu, publikovali na Twitterufotografie, ukazující zvěrstva spáchaná Islámským státem, a pod fotografii připsali: „Toto je Islámský stát.“ Gilbert Collard i Marine Le Pen rovněž čelí hrozbě velkých pokut a trestu odnětí svobody. Fotografie, které zveřejnili, přitom nejsou žádným tajemstvím: jsou na internetu běžně dostupné.

Původně byli Collard a Le Pen chráněni poslaneckou imunitou. Jejich parlamentní imunita však byla francouzským Národním shromážděním téměř jednomyslně zrušena. Toto je poprvé, kdy politikům z demokratických zemí Západu hrozí, že budou uvězněni za zveřejnění široce dostupných fotografií islámských zločinů.

Francouzské zákony jsou francouzským soudním systémem stále častěji používány k potlačení jakékoliv kritiky islámu. Navíc zde dochází k nebezpečnému překrucování reality a kritika islámského terorismu je francouzskými soudci systematicky prezentována jako příklad podněcování k nenávisti a násilí. Hrozba vězení jde ruku v ruce s hrozbou pokut.

V důsledku toho se ti, kteří kritizují islám – nebo ti kteří jen poukazují na důsledky islámského terorismu – stávají obětí zuřivého trestního stíhání, zatímco nenávistných a rasistických organizací se to nikdy nedotkne. Islámské hnutí Francouzští rodáci“ (Indigènes de la République) například pravidelně publikuje texty, které říkají, že „chamtiví Židé ovládají globální finanční systém“ a že „sionisté zabíjejí palestinské děti kvůli potěšení“, ale nikdy nejsou odsouzeni. Houria Bouteldja, mluvčí hnutí, publikovala knihu popisující Židy jako zuřivé podporovatele „islamofobie“ a uvedla, že holocaust je „pouze malý detail“ historie. Nedávno se zúčastnila proti-izraelských demonstrací, kde vlály vlajky Hamásu a Hizballáhu a byly neseny portréty vrahů Židů. Židovské organizace vyjádřily své rozhořčení a podaly stížnosti – bez úspěchu.

Francouzská vláda a francouzský soudní systém tvrdí, že zacházejí se všemi náboženstvími stejně, ale ve skutečnosti zacházejí s islámem, jako by byl „rovnější“a poskytují mu zvláštní privilegia.

Ve Francii jsou útoky proti islámu neškodné a vzácné, ale vedou k vážným trestům: v lednu 2016 muž položil plátky šunky před mešitu. Byl okamžitě poslán do vězení na několik týdnů. Útoky proti křesťanství jsou však nespočetné, někdy násilné, ale téměř nikdy nevedou k žádnému trestnímu stíhání. Francouzská divadla produkují protikřesťanská představení téměř každý rok. Ve hře nazvané „O koncepci Boží tváře“, která je v současné době hrána po celé zemi, je po dobu téměř dvou hodin ukazován velký urážlivý portrét Ježíše Krista zakrytý hmotou, která má představovat výkaly. Francouzské ministerstvo kultury dotuje toto turné. Žádný divadelní režisér by si nicméně nedokázal představit podobnou protiislámskou show.

Ve Francii žije šest až osm miliónů muslimů a jejich počet se neustále zvyšuje. Zbývajících 400 tisíc francouzských Židů Francii ještě neopustilo, ale každý rok se jejich počet zmenšuje. Praktikující křesťané mizí a kostely jsou často prázdné.

Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že značná část francouzské populace si myslí, že islám je hrozbou, ale francouzské orgány stíhají ty, kteří hovoří o této hrozbě.

V roce 2005 byla situace již vážná. Muslimské nepokoje a rabování probíhaly po celé zemi. Francouzský prezident Jacques Chirac požádal imámy, aby obnovili klid a výměnou začal neoficiálně předávat muslimům vládu nad mnohými městskými čtvrtěmi v zemi. O několik let později prezident Nicolas Sarkozy prohlašoval, že zorganizuje„francouzský islám“ založený na struktuře, kterou vytvořil v roce 2003, kdy byl ministrem vnitra. Požádal francouzské muslimské vůdce, aby vyzývali muslimy k „umírnění“. Neúspěšně: Francouzští muslimští vůdcijednomyslně řekli, že „islám není násilný“ a „nepotřebuje se umírnit“. Slíbil, že zatočí s „no-go zónami“ a vezme si zpět městské čtvrtě, které opustil Jacques Chirac. Ale také selhal. V roce 2006 bylo ve Francii 751 no-go zón a toto číslo se nijak nesnížilo. Prezident François Hollande neudělal nic a nechal situaci dál zahnívat. Prezident Emmanuel Macron nyní hovoří o nutnosti„reorganizovat islám Francie“, ale zdá se, že kapituloval.

Macron nedávno řekl, že chce vytvořit pozici „Velkého imáma Francie“, člověka, který by byl duchovním vůdcem islámu ve Francii. Dodal, že by chtěl vidět výstavbu velkých „katedrálních mešit“ v každém důležitém francouzském městě. Také chce, aby se arabština učila na každé střední škole, kvůli udržení vztahu mezi muslimy a jazykem jejich náboženství. Slibuje pozitivní diskriminaci ve prospěch muslimů a rozhodnější boj proti „těm, kteří útočí na islám“. Nikdy nepoužívá slova „radikální islám“. Mluví o „radikalizaci“, ale říká, že hlavním nebezpečím je radikalizace sekularismu„. Neskrývá, že ti, kteří brání sekularismus – a jasné oddělení vlády od islámu (např. Riposte Laïque ) – jsou překážkou na cestě, kterou se hodlá vydat. Boj proti „radikalizaci sekularismu“ nabírá na obrátkách!

Marwan Muhammad, mluvčí „Kolektivu proti islamofobii ve Francii“ v roce 2011 řekl:

„Kdo má právo říct, že za třicet až čtyřicet let nebude Francie muslimskou zemí? Nikdo v této zemi nemá právo zpochybňovat naše právo doufat ve společnost, která bude věrná islámu.“

Každý den ve Francii mají muži, jako je Marwan Muhammad, více důvodů k optimismu.

Prominentní islámský kazatel Tariq Ramadan si v současné době odpykává trest ve vězení Fleury-Mérogis poblíž Paříže: soudci již nemohli ignorovat ohromné množství obvinění ze znásilnění. Někteří francouzští muslimové stále tvrdí, že je nespravedlivě obviněn. Mnoho dalších lidí říká, že je podvodníkem a zdá se, že jsou připraveni se ho zbavit. Říkají, že je naléhavé vytvořit „autentické francouzské islámské instituce“ plně „uznané francouzskou vládou“. Prezident Macron by to nemohl říci lépe. Islamizace Francie se nezastaví.

Prezident Macron nedávno řekl, že chce zákon proti „falešným zprávám“. Pokud bude tento zákon přijat, tak činnost všech on-line magazínů ve Francii, které nesdělují to, co vláda definuje jako „pravdivé zprávy“, bude moci být vládou okamžitě pozastavena. Pokud se nacházejí mimo Francii, přístup k nim bude moci být zablokován. Islámské on-line časopisy a webové stránky nejsou na seznamu šiřitelů „falešných zpráv“. Jaké on-line časopisy a webové stránky jsou na tomto seznamu? Ty, které zpochybňují islám.

 

Dr. Guy Millière, profesor na univerzitě v Paříži, je autorem 27 knih o Francii a Evropě.

Autor: Guy Millière, překlad původního textu: France: Toward Total Submission to Islam, Destruction of Free Speech, překlad: Mikuláš Hrubiško

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2018: *****

Věra Vladyková 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, ing. Věroslav Olič 603,- Kč, Vít Fortelka 500,- Kč, Leoš Richter 1000,- Kč, Robert Schlesinger 300,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Pavel Klement 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Martin Pavlíček 850,- Kč, Jan Vojtěch 500,- Kč, David Bezděk 150,- Kč

Celkem za měsíc: 8 003,00 Kč
Vybráno 22.86%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
17 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.