19.5.2015
Kategorie: Ekonomika

Dostat něco zadarmo je lákavá, ale fiktivní představa aneb šest poznámek z ekonomie

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (16 votes, average: 4,88 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

RADOVAN POTOČÁR 19|05|2015

Toto malé osobní objevování Ameriky nezahrnuje patenty na pravdu. Budou to fakta. Šest poznámek. Pokud to neuznáme za poznámky, tak alespoň takových šest silných pocitů. A pokud ani pocity ne, tak nevím.

1. Oběd zdarma neexistuje.

Pokud bych si mohl zapamatovat pouze jednu věc, zapamatuji si tuto Friedmanovo větu s obědem. Přijít k něčemu jen tak je lákavá, ale fiktivní představa. Ve skutečnosti celé dny neděláme nic jiného, ​​než zaměňujeme jednu věc za druhou. Svůj čas za peníze. Peníze za jídlo. Čas strávený spaním za čas nestrávený čtením nebo sledováním filmů. Ať si to zaškatulkujeme jakkoli, nákladů se zbavit nedá.

Tedy dá.

Celá sranda těchto neexistujících obědů zdarma je v tom, že náklady nemusí vždy platit ten, kdo inkasuje. Například dárky. Na narozeniny dostanu knihy, svetry a čokolády já, ale zaplatí za ně gratulanti.

Další příklad, stát. Náklady, které bych jinak musel snášet sám, se díky státu elegantně rozpustí v davu. Jednou rukou mi vláda peníze nejprve vezme a druhou mi za ně koupí, co uzná za vhodné: jízdu vlakem, podzemní garáže, Black Hawky, cokoli. Jen to nebude zdarma.

2. Plynulé přemostění: hodnoty tvoří lidé, ne vlády.

Tato pěkně znějící věta o hodnotách znamená přibližně toto: stát bohatství nevytváří, stát bohatství přerozděluje. Leckterá vláda může slíbit, že zainvestuje / podpoří / vybuduje / postaví, a některé to mohou i opravdu udělat, ale vždy půjde jen o výdaje státu na úkor soukromých. Každé euro, každou korunu, kterou utratí (vzletněji: proinvestuje) stát, by utratili domácnosti a firmy, pokud by je přes daně neodevzdali státu. Jednoduchá logika.

K hodnotám. Stává se, že v duchu hesla Nač bychom prodávali slepici, když můžeme prodávat vejce? dostane nějaký vizionář podnikatelský nápad. Konkrétně podnikatelský nápad pro vládu, protože slovo StartUp tento vizionář zpravidla buď vůbec nezná nebo netuší, jak se čte. Stát se pak pouští do podnikání v energetice, dopravě nebo médiích, případně v čemkoli jiném, co tohoto vizionáře napadne. Dopadne to přitom pokaždé stejně. Oproti konkurenci je stát buď dražší nebo nekvalitnější nebo to, co prodává, vůbec není k mání. Nebo všechno dohromady.

3. Co se nedá spočítat, to se dá vypočítat.

(Toto zjištění je úžasné a děsivé zároveň, a hlavně děsivé a vlastně pouze děsivé.)

S hardcore přístupem a silnějším žaludkem se dá vypočítat všechno.Na jednom ze seminářů jsme takto počítali přibližnou hodnotu lidského života, konkrétně hodnotu života amerického traktoristy, protože hodnota lidského života se liší od člověka k člověku. Zejména podle vztahu k riziku. Podle velikosti strachu. Podle toho, kolik investujeme do své bezpečnosti. Strachoprdi vedou podle neoklasické teorie poměrně drahé životy.

4. Když si na téma trh vyprávím s důchodcem, cítím se provinile.

Přesvědčit babičku, že mezi slovy svobodný trh a satanismus existuje rozdíl, je něco podobného, ​​jako jí vysvětlit, že nejsem hladový.(Podobný pocit se dostavuje i u nezaměstnaných a maminkách na mateřské. Tomuto pocitu možná nerozumím, ale vždy se tak cítím, co si budeme říkat.)

To, že přirozená tvorba cen se zákony poptávky a nabídky regulují svět lépe než všichni vizionáři a všechny ústřední výbory, je tak zřejmé jako rozdíl mezi Severní a Jižní Koreou. Být hrdinou socialistické práce je jistě super, ale bonboniéra s kyticí nejsou trh. Tesla není Samsung a Trabant není Mercedes.

Volný trh: nevolný trh – deset: nula. Z pohledu blahobytu není o čem mluvit. 

5. Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

Minimální mzda, příklad za všechny. Na první poslech to zní lákavě: zvedneme minimální mzdu a pomůžeme nejchudším. Jenže.

Tak jako existují ti, pro jejichž vyšší mzda znamená vyšší výplatu, tak existují lidé, pro které toto jenže znamená žádnou výplatu. Pokud stát předepíše, že pod 9200,- Kč se dělat nebude, tak se pod 9200,- dělat nebude. Darmo bude nezaměstnaný, nekvalifikovaný, nezkušený ne-ne-ne- dělník ochoten nastoupit za 8000,- a darmo by ho i někdo za 8000,- do práce vzal, pracovat se nebude. Ale na první poslech to znělo lákavě.

6. Ekonomii jsem nejlépe rozuměl po prvním semestru.

Toto je opět Friedman.

ZDROJ: Radovan Potočár, dennikn.sk

254745-img-carl-warner-obrazy-umeni-art-fotografie-jidlo

Jako dovětek k článku ještě snad jen populární „Pohádka o daních a obědech“

Milé děti, dnes si povíme něco o daňových úlevách. Nebojte se toho názvu, vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.

Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd. Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1000 korun. Pánové se dohodli na tom, že se na té tisícovce budou podílet tak, jak platí daně. Takže první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic. Pátý zaplatil 10 korun, šestý 30 korun,sedmý 70 korun, osmý 120 korun, devátý 180 korun a desátý, ten nejbohatší, 590 korun. Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.

Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1000, protože jsou to stálí zákazníci. To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun? Kdyby každý z deseti pánů platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, že chodí na oběd.

Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat. Vyšlo mu toto: Pátý pán už nebude muset platit nic, stejně jako první čtyři, takže 100% úspora. Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33%. Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28%. Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25%. Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22%. Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16%. Každý z těch šesti na tom bude lépe, než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.

Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal. „Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?“, křičel šestý pan, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: „A tenhleten dostane hned 100!“ „To je pravda!“, křičel pátý pán, „Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!“. „Opravdu!“, přidal se sedmý, „takže jemu stovku a mně jen dvacku?!“. Rozkřičeli se i první čtyři pánové: „A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!“ A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.

Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli. A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.

A takhle, milé děti, funguje daňový systém. Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejvíc ti nejbohatší. Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví. Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací…

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2018: *****

Věra Vladyková 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, ing. Věroslav Olič 603,- Kč, Vít Fortelka 500,- Kč, Leoš Richter 1000,- Kč, Robert Schlesinger 300,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Pavel Klement 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Martin Pavlíček 850,- Kč, Jan Vojtěch 500,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Zdeněk Svoboda 200,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč

Celkem za měsíc: 8 503,00 Kč
Vybráno 24.29%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
1 komentář
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.