24.5.2014
Kategorie: Politika

Deset ingrediencí smrtícího koktejlu, který ničí českou společnost

Sdílejte článek:

KAREL KŘÍŽ 25|05|2014

 

Já to prostě nechápu. V každých volbách kandiduje do všemožných zastupitelských orgánů tolik báječných lidí, tolik vyhraněných politických stran s tolika propracovanými a všeřešícími programy. Každý jeden z uchazečů o naše hlasy všechno ví, všude byl a rozdal by všechno všem (čest několika málo vyjímkám). Tak v čem je problém? Proč naše vlast není již dávno kvetoucí zahradou plnou blahobytu, kterou obývají šťastní, bohatí a spokojení občané? Jen těch dotací na cyklostezky, dálnice, aquaparky, hotely či ekoelektrárny a s národem to nepohne ani o krok kupředu … levá!?

 

 

 

 I. Volební populismus

 

Politika se dnes stala pro její „dělníky“ velice výhodným byznysem. Ani zdaleka zde již nenajdeme nějaký souboj ideí, programů či vizí, ale čistě jen všeobecný útok zainteresovaných na státní peníze. Téměř úplně zmizely rozdíly mezi jednotlivými partajemi, které se většinově natlačily k programům extrémní komunistické levice, aby mohly ohlupovat svoje ovečky sliby „nezasazenými do reálných rámců“ a ve volebních kampaních se předhánějí o největší stupiditu jakou jim je elektorát  ještě  schopen uvěřit. Páchání dobra za cizí peníze, tak nějak po bolševicku přes mrtvoly, se stalo leitmotivem všech kampaní. Bohužel na to spousta poslušně vystrašených voličů stále slyší.

 

 II. Komunistické myšlení demokratické většiny

 

Hlavním důvodem proč to socialistickým dobroserům stále vychází je komunistický cejch, který má do mozku vypálený stále mnoho obyčejných občanů, kteří mají za to, že stát je jedno velké opatrovatelské centrum a musí se o ně postarat od kolébky do hrobu. Nemoc natažených rukou je již tak rozšířená, že naprosto vytěsnila pojmy jako hrdost, čest, osobní svoboda, soběstačnost, produktivní práce. Infikovaný jedinec se raději nechá opět zavřít do klece regulací, vyhlášek, tisíce nesmyslných zákonů, byrokratické buzerace, demagogie či populistické propagandy, jen když mu bude slíbena dávka, dotace, příspěvek či jiná erární berlička. Klidně si nechá ukrást tři čtvrtiny svého výdělku, většinu osobních svobod a rovná záda za pofidérní, politiky smyšlenou, sociální jistotu a údajnou prosperující budoucnost. Jako za komunistů.  

 

 III. Státní byrokracie

 

Politická věrchuška tento stav dobře zná a všemožně jej podporuje. Pomalu, ale neustále utahuje šrouby a salámovou metodou postupně omezuje svobodné rozhodování občanů na minimum. Na každý nesmysl potřebujeme pět úředníků, deset lejster a hlavně poplatek nad rámec daní. Jsou vytvářeny zbytečné instituce, zbytečné zákony, zbytečné regulace. Nikdo už dnes není schopen znát všechny zakázané věci, které jej mohou kdykoliv dostat do kriminálu a jejich neznalost neomlouvá. Při jakémkoliv sporu je pak velice těžké dovolat se elementární spravedlnosti, neboť výklad všech těch legislativních zmetků je samozřejmě nejednoznačný.

 

 IV. Uplacené soudnictví, uplacená policie

 

Ruku v ruce s tímto stavem jde pak i „kvalita“ naší justice,  „kvalita“ právního řádu i „kvalita“ vyšetřovatelů či obyčejných policistů.  Policie by si klidně mohla místo hesla „Pomáhat a chránit“ mohla na svůj vývěsní štít dát spíše „Buzerovat a prudit“. Připadá mi, že mocenské složky státu jsou u nás určeny ne k ochraně obyvatelstva, ale k nahánění strachu. Pokud se normální člověk dostane do spárů této mašinérie, nemůže si být jistý ničím, zatímco exemplární svině s nakradenými penězi si koupí policajta, vyšetřovatele nebo nakonec soudce. Ty největší svině pak přímo zákony. Co to může udělat s právním a morálním povědomím společnosti je nabíledni a zažíváme to každý den.

 

 

 V. Právní a daňová džungle

 

Naše politická scéna se od dob premiérování Miloše Zemana často chlubí svojí „pracovitostí“ v procesech legislativní smršti. Neustále mění zákonné „rámce“, vymýšlejí stohy novel a zaplevelují právní řád, aby národu vykázali nějakou činnost. K tomu všemu ve druhém sledu stejně tak „vylepšují“ podnikatelské prostředí zákony daňovýni a jejich neustálými úpravami.  Zákonodárci však většinově svoje výplody nechápou, nerozumí souvislostem, anebo je ani nečtou a jen odmávají. O to více pak ale vyžadují jejich bezpodmínečné dodržování, ovšem s vyjímkou jich samotných. 

 

 VI. Vysoké daně

 

Obyvatelstvo je tedy již dostatečně vystrašeno a porobeno mocenským molochem, je třeba zabít poslední hřebík do rakve svobodné společnosti, neboť je nutné aby otroci ryli držkou v zemi ještě hlouběji. Komouši na to využívali pojmy jako znárodnění, boj proti vykořisťovatelské třídě či sociální spravedlnost. Dnes se vše vejde do paragrafů daňových zákonů. Produktivně pracující člověk musí zaplatit nenažranému eráru cca 75% svých příjmů. Vše šikovně skryto pod různé typy daní, případně maskováno jako odvody, poplatky, dálniční známky ap. Jen aby se to všechno nedalo jednoduše dopočítat. Obyvatelstvo je tak uměle udržováno na hranici životaschopnosti, zatímco peníze nenápadně plynou k mocenským „elitám“, které tu zázračně zobchodují akcie, přenesou sedmičku vína či odkloní celoživotní úspory chudé maminky a najednou mají zázrakem tak plné kapsy, že sami neví, kde se to „podnikatelské štěstí“ v nich samotných bere.

 

 VII. Korupce, politické „podnikání“

 

Daňovým výpalným nakrmená erární bestie je pak loveckým cílem mnoha politických „podnikatelů“. S posměchem nad osudy tisíců běžných smrtelníků, kterým exekutorsko-advokátní mafie dokáže udělat ze stovkového nedoplatku celoživotní  dluhové peklo, přerozděluje kmotrovská oligarchie ročně více jak 1,5 biliónů korun s průměrným odklonem 300 miliard do vlastního hnízda. Pokud se náhodou stane, že je někdo při politické korupční krádeži přichycen, národu je to presentováno nikoliv jako obyčejná zlodějina či podvod, ale politický boj.

 

 VIII. Evropské penězovody, dotace, granty, ROP

 

Pro účely efektivního odklánění zdrojů bylo vytvořeno mnoho korupčních programů, které se navenek tváří jako pomoc lidem nebo oblastem nějak handicapovaným či potřebným. Vše zakamuflované vzletnými a ctnostnými myšlenkami všeobjímajícího dobra, pravdy, lásky a solidarity. Nakonec se postaví tři kilometry cyklostezky za cenu čtyřproudé dálnice, rozhledna v údolí, hotel s nevěstincem, popřípadě se vytiskne brožura s okopírovanými texty, ale s autorskými honoráři Rowlingové. Kolem všech možných takovýchto státních „pomocí“ krouží hejna erárních parazitů s velkým a malým telefonem, cukroušskými přezdívkami, mluvou dlaždičů, ale s plnými sklepy či krabicemi peněz.

 

 IX. Mediální manipulace

 

Tihle kluci, kteří spolu mluví, si za svoje „těžce vydřené, vylosované, vysoutěžené, z dotací a grantů vyžádané“ peníze umí udělat pomyšlení. Tam koupí advokátní kancelář, tu státní zastupitelství, onde pozemek, vilku, letadlo, ostrůvek. Momentální módou jsou však sdělovací prostředky. Dobře si zřejmě z dob výcviku a večerní universtity pamatují poučky o síle propagandy. Z nakoupených médií se tak na nás dnes a denně valí tisícekrát omílané lži, polopravdy a demagogické populistické žvásty. Nálepku korektnosti dostávají zásadně jen „vize“ směřující k větší míře daňového okrádání obyvatelstva, stádní manipulace či společenské dehonestace názorů mocenské „elitě“ nepohodlných.

 

 X. Stáda nesmiřitelných voličů

 

Bohužel většina občanů si zřejmě neuvědomuje souvislosti a požírá i s navijákem výše popsané politicko-mocenské hrátky. Jako hloupé stádo ovcí vyčkává na spasitele, který už konečně zajistí ty pečené létající holuby, sociální jistoty a pozitiva. Jsou schopni do krve bránit nesmysly z volebních billboardů, ikony zkorumpovaných vůdců i vlastní nechápavost. Jako podstatu společenské spokojenosti vidí neúspěch konkurenční partaje. Přesně dle not jejich svatých politických obrázků, které se jim za tuto oddanost, stádovitost, křečovitost či afektovanost potajmu smějí a „řešením“  nepodstatných pseudoproblémů je stále udržují ve střehu a v běhu k volebním urnám, kterýžto akt se pak stává téměř bezvýznamným.

 

A o tom to celé je. Společnost je rozdělená a plíživě zotročená. Navíc se chová tak, že ještě vyžaduje více rozdělení a více zotročení. Nechává si politickými manipulátory a zloději v kabátech jakýchsi nových eurosocialistických „spasitelů“, hrajících na starou bolševickou notu, kálet na hlavu a ještě za to poníženě děkuje, nadávaje na prohnilý kapitalismus. Jen proto, že si většinově nedokáže přiznat skutečnou realitu, míru společenské manipulace, pochopit podstatné souvislosti, překročit stín vlastní „neomylnosti“ a sundat z očí ony rudé klapky, velmi dobře popsané již Karlem Čapkem:

 

„Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu; lékařská diagnóza by řekla, že je to patologický negativismus. Stane-li se člověk masou, snad je snáze přístupen této nákaze; ale v privátním životě s jim nelze vyjít.“

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Kocfelda 500,- Kč, Magdaléna Machová 100,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 043,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (17 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
10 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.