26.11.2013
Kategorie: Humor

Deníček malého Čeňka

Sdílejte článek:

NETIPA 26|11|2013

Onehdá jsem sledoval Čeňka, jak vsedě mlátí Panem Pandou o zeď a cosi tajemně žvatlá. Napadlo mě, o čem asi přemýšlí. Jaký je význam jeho činů. Jaké jsou jeho pohnutky. Jaká je jeho životní filosofie, čeho by chtěl v životě dosáhnout a jaké jsou jeho morální hodnoty. Jelikož ho mám prokouknutýho a znám ho jako své boty, rozhodl jsem se, že na základě jeho chování zrekonstruuju fiktivní deník, který bude reflektovat Čeňkův přístup k životu, a dám k nahlédnutí jeden jeho běžný den zapsán v maličkém a poblitém deníčku.

 

 

2:30 – Vstávačka. Krásně jsem se vyspal. Hoďka a půl mi bohatě stačí. Tak a co teď? Všude je tma. Asi se postavím a budu lomcovat postýlkou. To mě baví.

 

2:40 – Už deset minut lomcuju postýlkou a pořád mě to nepřestává bavit. Rád bych se o svoji radost podělil i s rodičema. Jakto, že už dávno s lahví mlíka nestepujou u postýlky? Co to je za nekázeň? Mám hlad. Co bude s tím mlíkem?

 

2:43 – Při lomcování s postýlkou jsem spadl a dal si hlavou o šprusle. Jsem nasranej. Okamžitě žádám rodiče, aby mě ukonejšili a dali mi najíst. Začnu řvát. Já jim ukážu.

 

2:45 – Konečně táta naklusal s lahví s mlíkem. Tak dávej, dávej, ty netáhlo ospalý. Táta vypadá, že asi brzo umře. Je celej oteklej a skoro mu nejsou vidět oči a pořád zíve. Až táta umře, bude se o mě starat máma, takže jsem vykrytej. Jakmile jsem dojedl, vzal mě táta do koupelny přebalit. Táta vypadá smutně. Potěším ho vodotryskem z tý věci, co mám dole mezi nohama. Je to zábava a tátu to vždycky potěší. Je ale potřeba si počkat na ten správný okamžik.

 

2:50 – S vodotryskem jsem vyčkal na tu správnou chvíli, a když se nade mě táta naklonil, poslal jsem mu plnou palbu proudu do obličeje. Jsem to ale čtverák. Táta vykřiknul a teď si myje obličej v umyvadle. Je to suchar.

 

2:53 – Tak jsem přebalenej a táta mě odnáší do postele. Nejvyšší čas se posrat.

 

2:54 – Posral jsem se a řvu, aby o tom táta věděl a mohl na mě být pyšný.

 

2:55 – Táta mě nese zpátky do koupelny znovu přebalit. Vypadá nerudně. Potěším ho dalším vodotryskem do obličeje, aby se mu zlepšila nálada.

 

3:00 – Už ležím s tátou a mámou v dospělácký posteli jako velkej kluk. Kde mám dudáka? Jak je možný, že tady nemám dudáka? Co to má znamenat? Řvu. Dokud táta nedovalí dudáka, budu řvát dál. Táta pobíhá po místnosti a v panice hledá dudáka. Asi vzbudím mámu, aby mu šla pomoct. Doplazil jsem se k ní a kousnul jí do nosu. Vstávej, mámo, a mazej hledat dudáka.

 

3:10 – Konečně mám svýho dudáka a všichni jsou vzhůru. Super. Bavte mě. Nudím se.

 

3:15 – Máma šla spát. To je teda nudná máma. Ještě, že tady je skomírající a umírající táta, který spát nepůjde. O to se postarám. Šťouchám tátu do oka. To mě baví.

 

3:20 – Táta mi hodil na hlavu plenu, asi abych šel spát. Tak takhle teda ne. Rohlíkem se opít nenechám. Já spát nepůjdu. Tohle ti neprojde. Jdu si stěžovat mámě. Jdu jí vzbudit. Tentokrát jí vytrhnu pár vlasů. To jí vzbudí.

 

3:23 – Mám plnou dlaň urvanejch máminejch vlasů a máma je vzhůru a křičí na tátu. Je to prdel. Rozvracet rodinu, to mě baví.

 

3:25 – Máma šla zase spát, ale aspoň si z toho táta vezme ponaučení. Z mojí strany je to taková výstraha, takže ať si na mě dá panáček příště pozor. Hele, kde mám vůbec Pana Pandu? Já chci okamžitě Pana Pandu. Hned. Okamžitě. Budu řvát tak, jak jsem ještě nikdy neřval. Počítám do tří a pak to začne.

 

3:26 – Už to začlo

 

3:40 – Už čtvrt hodiny hrozně moc řvu a táta s mámou prohledávají byt ve snaze objevit Pana Pandu. Pana Pandu jsem schoval večer za radiátor, aby byl v bezpečí, ale rodičům to neřeknu. Začínám být nějaký unavený.

 

3:50 – Kašlu na to. Jdu spát. Už mě to nebaví. Doufám, že až se vzbudím, rodiče Pana Pandu najdou, jinak, ať si mě nepřejou.

 

6:00 – Vstávačka. Spal jsem nějak moc dlouho? Co to? Táta s mámou spí. Je s nima hrozná nuda. Pobliju tátovi ruku a jdu si po svých. Tak, co bych tak mohl dělat? Asi budu nindža. Doplazím se na kraj postele a děsně hustopřísně skočím z postele dolů. Asi si střihnu při tom pár saltíček a tak.

 

6:02 – Svalil jsem se z postele na zem přímo na držku. Moc nidžovský to nebylo. Jsem nasranej a řvu. Okamžitě přibíhá máma, bere mě do náruče a houpá. Nadává při tom tátovi, takže to nakonec dopadlo dobře.

 

6:05 – Ležím opět v posteli vedle Pana Pandy a dostávám chálku. Svět je znovu v pořádku

 

6:20 – Jsem narkmenej, přebalenej a převlečenej v posteli. Jako dobrý, ale nuda. Asi zkusím zase nindžu.

 

6:23 – Znovu jsem se svalil z postele přímo na držku a řvu. Nindža dneska nemá svůj den.

 

6:30 – Máma se začíná oblíkat a asi půjde pryč a vrátí se až odpoledne. Tím pádem opět skejsnu doma jenom s tátou. To bude zase vopruz.

 

7:00 – Máma je pryč a táta začíná vzlykat. Dneska ho zlomím.

 

7:05 – Táta složil postel a konečně mě položil na zem na puzzle. Začínám žít. Je tady kolem strašně moc hraček a různých věcí. Kdepak je asi igelitová taška? S tou je beztak největší prdel. Asi se jí vydám hledat.

 

7:10 – Hurá. Našel jsem igelitovou tašku. Táta jí schoval za skříň a myslel, že jí nenajdu. Musí si myslet, že jsem úplně blbej. Igelitová taška hezky šustí a chutná výborně. Nasoukám si jí do pusy a uvidím, co se stane. Podle mě to bude vrchol dne.

 

7:12 – Dusím se igelitovou taškou. Táta přestal v koutě vzlykat a s výkřikem se ke mně vrhnul, aby mi jí vyrval ze chřtánu. Z posledních sil unikám tátovi a s půlkou igelitky v krku mířím plazením se do opačného rohu místnosti, kde hodlám tiše skonat.

 

7:12:01 – Táta mě dostihl a igelitku mi zabavil. To se mi nelíbí, takže řvu.

 

7:30 – Bez igelitky to není ono. Ten den je takovej prázdnější. Potloukám se po bytě a hledám, co bych spolykal. Onehdá jsem objevil šroubek. To bylo fajn. Polykání věcí mě baví.

 

7:40 – Nic, čím by se dalo udusit, jsem nenašel, tak se zkusím postavit.

 

7:45 – Opřel jsem se o židli a postavil jsem se. Jsem starej mazák. Lomcuju se židlí. Lomcování s věcma mě baví. Až budu velkej, tak budu chodit po městě a se vším lomcovat. Budu slavnej.

 

7:50 – Během lomcování jsem ztratil balanc i nonšalantnost a spadl na hlavu. Chvíli přemýšlím, co budu dělat, podívám se na tátu, jestli se kouká, a když vidím, že se dívá, tak začnu řvát.

 

8:00 – Snídaně. Jupí. Táta mě posadil do židličky a bude mě krmit. Přinesl přesnídávku a lžičkou mi jí rve do pusy. S tátou takhle ráno hrajeme vždycky snídaňovou hru. Táta mi dá lžičku přesnídávky, já mu jí vytrhnu z ruky a namatlám si jí do očí. Pak to pálí a já řvu. Občas taky přesnídávku vyprskávám všude na zem a táta pak pobíhá s hadrem a přesnídávku ze země utírá. Když táta klečí pode mnou na zemi, nadává a vytírá, hodím mu na hlavu lahvičku přesnídávky, a nebo ho jen tak přetáhnu lžičkou. To tmelí náš vztah a jsme si pak vždycky blíž.

 

8:20 – A je po snídani. Táta má vytřenou podlahu, takže mu jí teď můžu s klidným svědomím poblít.

 

8:30 – Táta utřel poblitou podlahu a rozhodl se, že ze sebe bude dělat kreténa. (To znamená, že si sedne naproti mně a začne se šklebit, dělat budliky budliky a občas i tančí. Je to trapný a je mi stydno za nás za oba)

 

8:40 – Táta pořád dělá kreténa. Je ve formě. Směju se. Směju se ale tomu, jakej to je kretén. Nesměju se, že by byl vtipnej.

 

8:50 – Táta dneska láme rekordy v kreténství. Dokonce si dal na hlavu hrnec, tleská a tančí. Myslí si, jakej to je vtipálek. Ono ho to přejde, až zjistí, že jsem si prosral plínu skrz punčochy až na židličku.

 

9:00 – Táta konečně přestal a začal dělat bubu bubu. Bubu bubu mě baví. Je to takový tajemný, jelikož mi táta hodí přes hlavu ručník a pak když si ho sundám, udělá vždycky bubu bubu. Já se pokaždé leknu. Škoda akorát, že jsem strašně moc posranej, takže si to tolik neužívám.

 

9:10 – Táta hodil smyka po posraný podlaze. Konečně si toho všiml a jde mě přebalit.

 

9:15 – Klasicky jsem na tátu během přebalování zkusil vodotrysk, ale netrefil jsem se. Jsem nasranej

 

9:30 – Začíná klasický dopolední program. Plazím se po bytě, lezu po nábytku, padám a řvu. Rutina.

 

10:00 – Táta vypadá nějak sklesle. Nevím, proč nejde spát a místo toho za mnou pořád pobíhá a odnáší mě z místa na místo. Připadám si jako u blbejch. Doplazím se k zásuvce, abych jí olíznul, jelikož olizování zásuvky mě baví, on přiběhne, vezme mě a odnese mě na opačnou stranu místnosti. Mě nezbývá nic jiného, než se opět doplazit k zásuvce s tím, že jí olíznu a on ke mně opět přispěchá a odnese pryč. Kolikrát to budeme opakovat, než si uvědomí, že tu zásuvku olíznu, ať se mu to líbí nebo ne?

 

10:30 – Táta si myslí, jakej to je bourák, ale zatímco byl na záchodě, olízl sem zásuvku třikrát a i jsem do ní strkal Pana Pandu. No nic. Jdu spát. Kde mám dudák? To si říká o řev.

 

11:30 – Vstávačka. Mám hlad, táto, tak sem fofrem naklusej s jídlem a bez keců.

 

11:31 – Táta naklusal s jídlem a bez keců. Je vidět, že už ho mám naučenýho. Je to fajn si takhle ochočit rodiče.

 

12:00 – Jsem najedenej a nudím se, proto jsem protivnej. Táta mě vzal a dělá se mnou letadýlko.

 

12:00 – Letadýlko se poblilo. Nevím, proč to letadýlko vždycky dělá po jídle. Já to nesnáším, on to nesnáší a navíc se vždycky pobliju. Kdyby tady byla máma, tak mu rozbije hubu. Až večer přijde, tak jí to všechno řeknu.

 

12:30 – A jde se ven. Super. Venku to je bezva. Jsou tam věci, který nejsou doma a se kterýma můžu lomcovat.

 

12:35 – Táta mě oblíká do venkovního oblečení. Oblíkání je zábava a já tátovi pomáhám. Překuluju se a kopu nohama. Taky hodně řvu, abych tátu podpořil.

 

12:36 – Koukám, že mi táta navlíknul zase tu buzerantskou mikinu s žirafou. V tomhle ven nepůjdu ani náhodou.

 

12:37 – Jako důkaz svého vzdoru jsem buzerantskou mikinu s žirafou poblil a táta mi jí musel svlíknout a dát jinou.

 

12:38 – Co to má být? Další buzerantská mikina s žirafou? Okamžitě jí pobliju

 

12:39 – Tak to je vrchol. Kolik těch mikin s žirafou vůbec mám? Táta mě právě nasoukal už do třetí. Přihřátý žirafy nikoho neoslní. Každej, kdo do toho trochu vidí, ví, že dneska frčej mikiny s ovečkou.

 

12:40 – Když jsem poblil již třetí mikinu s žirafou, táta usoudil, že na to kašle a půjdu ven v poblitý mikině. No kde to jsme? Taková ostuda. Co si o mě lidi pomyslí?

 

12:50 – Dostal jsem čaj. To mě trochu uklidnilo, ale ať si nemyslí, že nejsem nasranej. Jít ven v poblitý mikině s žirafou bude mít do budoucna dopad na mé dovednosti v navazování mezilidských vztahů. Pokud budu masový vrah, bude to tím, že jsem byl nucen jezdit venku v kočárku v poblitý mikině s přihřátou žirafou.

 

13:00 – Samým nasráním jsem usnul. Venku v kočárku se usíná dobře.

 

14:30 – Pořád jsme venku. Už jsem dávno vzhůru a nuda. Ono se sice řekne, že venku je děsně moc zajímavých věcí, ale když ležíte v kočárku na zádech, tak čumíte akorát tak na oblohu. Táta není schopnej mi zvednout opěrku, tak holt budu čumět na oblohu.

 

15:30 – Pozor změna. Jeli jsme do obchoďáku, takže místo na oblohu čumím do stropu.

 

15:40 – Pořád se nade mě naklání starý ženský, dělaj ťuťu ňuňu a mačkaj mi tváře.

 

15:50 – Ještě jednou mi nějaká stará seschlá cizí osoba udělá ťuťu ňuňu, vezmu chrastítko a poteče krev.

 

16:30 – Jsme doma. Super. Táta mě svléká a chvátá se mnou na přebalovací pult ve zlé předtuše.

 

16:32 – Ano, je to opravdu tak. Posral jsem si všechno včetně buzerantské mikiny s žirafou. To máš za to, táto. A tu máš, ještě ti pošlu do obličeje pořádnej vodotrysk. To tě naučí.

 

16:35 – S pocitem zadostiučinění jsem opět na zemi na puzzlíkách a seberealizuju se cupováním papírových kapesníčků. Až je všechny rozcupuju, asi půjdu s něčím lomcovat. Lomcování s věcma mě baví.

 

 

16:50 – Lomcuju s tátou. Je to zábava. Ještě jsem ho kousnul do kotníku. Jelikož mám jenom jeden zub, musel jsem do toho kousnutí dát všechno.

 

16:55 – Táta si šel do kuchyně zalepit kotník náplastí. Položil mě na pohovku. To je příležitost pro nindžu

 

17:00 – Nindža spadl z pohovky na hlavu a je nasranej a řve.

 

17:12 – Táta si myslí, že když mě bude houpat na koleni, že přestanu řvát. Tak to teda ne holenku. Tohle na nindžu neplatí.

 

17:25 – Máma je doma. Konečně. Samou radostí lomcuju židličkou a asi jsem se štěstím trošku posral.

 

17:30 – Máma je jinej formát než táta (kterej se aktuálně svalil na pohovku a je v komatu) a poznala, že jsem posranej pouhým pohledem.

 

17:31 – Máma mě jde přebalit. Super. Asi jí ukážu, jak už umím dobře vodotrysk. Bude mít radost.

 

17:34 – Předvedl jsem mámě vodotrysk a měla radost.

 

18:00 – Máma žehlí, táta se vyčerpáním plazí v koutě po stěně a já si hraju s Panem Pandou. Je to hezký večer. Asi se skočím podívat na mámu a olíznu žehličku. Olizovat věci mě baví.

 

18:10 – Máma mi nedovolí olíznout žehličku. Jsem z toho smutnej a mám vztek. Musím si s něčím zalomcovat, a nebo něco spolykat, nebo budu nepříjemnej.

 

18:30 – Během lomcování s košem na prádlo jsem si všimnul, že táta leží na zemi a je smutnej. Připlazil jsem se k němu a křápnul jsem ho pantoflem do nosu, abych mu zvedl náladu.

 

18:35 – Táta je asi mrtvej, jelikož jsem mu vytrhnul chuchvalec vlasů a ani se nehnul. Půjdu to oznámit mámě, ať se podle toho zařídí.

 

18:40 – Mámu tátovo úmrtí očividně netrápí. Položila mě na gauč, převlíkla do pyžama a odnesla do postýlky. Asi si myslí, že půjdu spát.

 

19:00 – Táta obživnul a nakrmil mě.

 

19:20 – Táta s mámou se srotili kolem postýlky a začali zpívat ukolébavky. Na to já ale nemám čas, jelikož musím lomcovat s postýlkou. Za mě to totiž nikdo jinej neudělá.

 

19:40 – Máma už to vzdala, ale táta pořád zpívá. Začíná chraptět.

 

20:00 – Táta přestal zpívat a už jenom odevzdaně sedí u postýlky. Je to smutný, jak dopadnul. Každopádně je to ideální čas na večerní skákání v postýlce a vřískání. Takhle v podvečer neznám nic lepšího.

 

20:30 – Táta mě vyrušil během vřískání zrovna v tom nejlepším, násilím mě položil na záda, přikryl peřinou a zapnul hrací a svítící kolotoč nad postýlkou. Patrně nabyl dojmu, že jsem ospalej a že půjdu spát. Já ale ještě nemám dovříškáno a pak jsem si chtěl jít ještě na chvíli zalomcovat s postýlkou.

 

21:00 – Spojil jsem příjemné s užitečným a během lomcování s postýlkou vřískám. Že mě to nenapadlo dřív.

 

22:00 – Máma šla spát do vany. Je to škoda, jelikož tam neuslyší moje vřískání. Musím začít vřískat víc, už kvůli mámě.

 

23:00 – Překvapuju sám sebe, jak jsem v lomcování dobrej. Už nevřískám, jelikož jsem při tom hodně zvracel a to mě nebavilo. Táta je zelenej a zívá. Daří se mu dobře.

 

24:00 – Asi to dneska zabalím. Zalomcoval jsem si solidně a zítra v tom můžu pokračovat. Jdu spát.

 

2:30 – Vstávačka. Hezky sem se vyspal. Všude je tma a nikde nikdo? Co budu dělat? Asi budu lomcovat s postýlkou. Lomcování mě baví.

 

 

ZDROJ: Fotrův deník

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.