martagottw
7.3.2018
Kategorie: Historie

Dělnická elita? Po únoru 1948 vládla na Hradě vodka, mariáš, syfilis…

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (11 votes, average: 3,82 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

KL

Nevzdělaná, ale prý kdysi mimořádně krásná. Tak ale manželku ‘prvního dělnického prezidenta‘ republika nepoznala. Na Pražském hradě se uvelebila coby korpulentní, nevkusná matrona, která si s rolí první dámy vůbec nevěděla rady.

 

Komunisté o ní hlásali, že je oddaná soudružka a velká bojovnice. Ve skutečnosti ale taková nebyla ani omylem. Odpůrci ji zase prezentovali jako naprostého primitiva, což také nebyla tak docela pravda. Manželka Klementa Gottwalda se měla stát vzorem, místo toho se proměnila ve směšnou figurku, která byla urputnou a beznadějně marnou snahou o důstojnost celému národu leda tak k smíchu. Pohodlí a přepychu na Pražském hradě si užívala až posledních pět let života, reprezentativní funkci ale paní Marta nezvládala, a tak se jejím hlavním úkolem stalo udržet prezidenta alespoň občas střízlivého. Ani to se jí ale nedařilo, takže zatímco manželovi ředila vodku vodou, sobě nalévala čistou. Gottwaldův zdravotní stav navíc zhoršovala syfilis, k níž přišel bůhví kde. Marta o ní dobře věděla a prý to zneužívala, když ho potřebovala držet v šachu.

Politováníhodný omyl

Marie Holubová se narodila 17. září 1899 v Kopřivnici jako nemanželské dítě a proč si začala říkat Marta, to se už zřejmě nikdy nedozvíme. Její matce Rozálii bylo tehdy devětadvacet a byla vdovou po čeledínovi na arcibiskupském dvoře. Byl to špatný start do života a nelze se ani divit, že původ a chudoba zásadně ovlivnily Martin osud. Po ukončení školy se začala učit číšnicí, ale brzy toho nechala a živila se jako služka. Nejprve hledala štěstí v Ostravě, pak ve slovenském Trenčíně, odkud se vrátila do Kopřivnice. V nedalekém Příboru tehdy sloužil jako poddůstojník z povolání o tři roky starší Klement Gottwald. Podle kolegů na holky moc nebyl, spíš ho zajímala literatura a studium cizích jazyků. Občas ale na vycházku vyrazil a při jedné mu v roce 1919 padla do oka dvacetiletá, tehdy prý velmi pohledná Marta. Spisovatel Pavel Kosatík píše, že Gottwaldovo seznámení s Martou se může sotva jevit jinak než „jako politováníhodný omyl“.

Ze zoufalství šlapala chodník

Jejich vztah nezůstal bez následků, 5. srpna 1920 Marta porodila dceru, kterou pojmenovala po sobě. Jenže Gottwald měl dost starostí sám se sebou, a tak ho ani nenapadlo, že by se slušelo požádat matku svého dítěte o ruku. Své otcovství ale nikdy nezapíral ani nezpochybňoval. V armádě se mu nelíbilo a chtěl uniformu pověsit na hřebík. Byl vyučený stolař, a tak v listopadu 1920 nastoupil v továrně na nábytek v Rousínově. Odešel tam sám, Martu s dcerkou s sebou nevzal, takže se musela o sebe a dítě postarat sama, což tenkrát nebylo vůbec snadné. Šuškalo se, že si v té době ze zoufalství dokonce občas přivydělávala i prostitucí. Znovu se dali dohromady až počátkem roku 1924, když se Gottwald přistěhoval do Přívozu u Ostravy. To již byl zavedený novinář komunistického tisku, funkcionář nedávno založené KSČ a horlivý propagátor bolševické politiky. Začali spolu žít a od té chvíle již Marta stála po jeho boku až do smrti.

Konečně vdanou paní

V roce 1926 se přestěhovali do Prahy a teprve v roce 1928 se konečně dočkala a stala se jeho zákonitou manželkou, údajně především proto, že soudruzi Gottwaldovi jeho neuspořádaný život předhazovali. Dál ale u něj byla na prvním místě politika. Doma se vyskytoval minimálně, brzy ráno odcházel a vracel se pozdě večer, občas pouze na víkendy. Marta se na jeho činnosti podílela jen okrajově a členkou strany se nikdy nestala. Když to někteří soudruzi Gottwaldovi vyčítali, odbýval to slovy: „Takhle je to snad lepší!“ Manželovi stála věrně po boku, snášela policejní prohlídky, zapírala při výsleších a nosila na určená místa vzkazy a zprávy, které jí svěřil. Nikdy však nevyvinula vlastní aktivitu. Prostě ji to nebavilo a Gottwald byl prý rád, že má doma hospodyni. Spolubojovnici nepotřeboval, těch měl kolem sebe dost.

Poprvé v blahobytu

Když byl na něj v roce 1934 vydán zatykač a Národní shromáždění ho zbavilo poslanecké imunity, emigroval s rodinou do Sovětského svazu a o rok později se tam stal tajemníkem Exekutivy Komunistické internacionály, což byla mimořádně vysoká funkce. „Na co si vzpomněli, to měli. V Kuncevu byla pro Dimitrova a tyhlety lidi zvláštní kuchyň, kde si denně objednávali, co jim mají kuchaři uvařit. Marta dokonce chodila některé věci vařit sama, protože Gottwald měl rád nějaká prostá jídla česká, která nebyli zvyklí dělat. Takže měli samozřejmě textil, boty, prostě všestranně o ně bylo postaráno!“ prozradila později jejich důvěrná přítelkyně Josefa Slánská, manželka někdejšího tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského, který byl v rámci politických procesů v roce 1952 popraven. Během druhé světové války Marta znovu následovala manžela do Moskvy a situace se opakovala. Bydleli v hotelu, za Moskvou si užívali vlastní ‘daču‘, nakupovali v obchodech, určených jen pro vyvolené. Marta ale zřejmě nikdy nezapomněla, co je nedostatek, a tak podle Slánské nakupovala tašky potravin, které rozdávala potřebným. Láskyplně prý pečovala i o nemocnou dcerku Slánských Naďu.

Hokynářka na Hradě

Do Prahy se vrátili v roce 1945, Gottwald se dostal do vlády a o tři roky později se stal ‘prvním dělnickým prezidentem‘. Na Hradě vystřídal Edvarda Beneše, nahradit elegantní a vzdělanou Hanu Benešovou ale bylo pro neotesanou Martu nemožné. Nezapojovala se do žádné činnosti, prostě jen čekala a hrála mariáš. Svůj původ, sociální prostředí, životní zkušenosti a prožitky zapřít ani nemohla. Neměla nikoho, kdo by jí řekl, jak se má v novém prostředí chovat. Čím byla starší, tím raději se napila, začala být žárlivá a nechávala se oslovovat legendárním milostivá paní. Urputnou snahou být někým se proměnila ve směšnou figurku, z níž si národ utahoval. Na veřejnosti předváděla úděsné modely, které sice měly Benešovou napodobit, na korpulentní Martě ale působily komicky. Například i v největších vedrech nosila kožešinu kolem krku, což pro ni byl znak elegance a bohatství. První dámou být prostě neuměla a naivně doufala, že obklopování se luxusem jí pomůže.

Nepromarnila ani drobeček

Nedostatek vzdělání způsobil, že nikdy moc nečetla, zato vášnivě hrála mariáš. Byla veselá, hlučná a ráda budila pozornost. S chutí se napila, měla ráda vtipy, ale běda tomu, kdo by si dělal legraci z ní. Když měla pocit, že se jí někdo posmívá, stala se jeho úhlavním nepřítelem a mstila se. Přímo legendární byl její vztah k jídlu. Uchovala si návyky z předválečné doby, kdy dlouho trpěla nedostatkem, takze šetřila i jako první dáma. V hradní kuchyni se za jejího velení musel zpracovat i poslední drobeček. Klíče od spíže nosila neustále u sebe, potraviny vydávala pouze na požádání. Traduje se historka, jak jednou na Štědrý den naservírovala zaměstnancům k večeři hlavy kvíčal, a tak raději šli do hospody.

Řekla, co neměla. Navíc moc nahlas

Gottwaldův zdravotní stav se rychle horšil a v roce 1951 se o něj začali starat sovětští lékaři. Zemřel 14. března 1953, pouhých devět dní po Stalinovi. Šokovaná Marta byla přesvědčená, že ho mají na svědomí moskevské kruhy, přinejmenším tím, že ho ve špatném stavu donutili letět na Stalinův pohřeb letadlem, přestože měl výduť aorty. V tomto duchu si také hodně nahlas pustila pusu na špacír i na pohřbu, při němž vykřikovala cosi o vrazích… a skončila šupem v péči psychiatrů. V té době už věděla, že ani jí mnoho času nezbývá. Během pár měsíců zhubla neuvěřitelných šedesát kilogramů a diagnóza rakovina byla neúprosná. Její smrt byla téměř symbolická – zemřela ve státní svátek 28. října 1953. Profesor Josef Charvát, který ji léčil, uvádí ve svých pamětech, že zemřela na rakovinu ženských orgánů. V rodině se však traduje, že důvodem smrti byl karcinom štítné žlázy, která byla nejspíš i příčinou obezity, s níž celý život marně bojovala.

ZDROJ: KL

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2018: *****

Ludmila Karská 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Miroslav Meder 250,- Kč, Věra Vladyková 1000,- Kč, Ilja Baudyš 1000,- Kč, Helena Novotná 200,- Kč, Anonymní dárce 300,- Kč, Lukáš Vašíček 200,- Kč, Karel Kubela 50,- Kč, Petr Čermák 100,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Libor Heidler 500,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč

Celkem za měsíc: 8 033,00 Kč
Vybráno 22.95%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
89 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.