cssdhamacek
6.4.2018
Kategorie: Politika

ČSSD před branami pekla

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (7 votes, average: 4,71 out of 5)
Loading...
Sdílejte článek:

ANTONÍN BERDYCH

Sociální demokraté stojí před velkým dilematem. Strana potřebuje vnitřní obrodu, zároveň ale má šanci na vstup do vlády. Jak se ke své vlastní budoucnosti postaví?

Koaliční spolupráce socialistům opravdu neprospěla. Za čtyři roky potýkání se s Babišem přišli o dvě třetiny hlasů a z role vítěze voleb se propadli na nedůstojné páté místo. Hnutí ANO se k ČSSD chovalo velmi tvrdě a kde kdo sociální demokraty varuje, že touto spoluprací za sebou pouze zavírají pomyslnou rakev.

Andreje Babiše lze obviňovat z kde čeho, ale vytýkat mu snahu o co nejlepší výsledek je úsměvné – to přeci k politice patří zcela přirozeně. A stejně nelze obviňovat ČSSD, že by měla odmítnout účast na vládě jen proto, že její politici na rozdíl od ANO své řemeslo neumějí a vlastí voliče ztrácejí. Sociální demokraté se sice usnesli, že je pro ně osoba Andreje Babiše „zásadním problémem“, této zásady se ale vzdali hned, jak se téma dostalo na stůl. To jim důvěryhodnosti opravdu nepřidá.

Hlavní problém však tkví v samotné ČSSD. Pokud silná demokratická strana utrpí ztrátu důvěry vlastních voličů, musí na to adekvátně reagovat. Bohužel, ČSSD dělá v současnosti pravý opak. Sjezd, na kterém se měly nahromaděné problémy řešit, byl tvrdě omezen, členská základna byla oslyšena a strana ani nezvládla zvolit kompletní vedení či opravit své stanovy. Veškerou energii nyní věnují tahanici o hrst drobků, které jim Babiš (a komunisté) ze společného koláče odsypou.

Volby na obzoru

ANO cílevědomě pokračuje v permanentní kampani, mnohé ostatní strany se snaží o totéž. ODS dobře hraje roli „vůdce opozice“, Piráti chrlí jeden návrh za druhým, dokonce i malé strany bojují o své místo na slunci. V přímém kontrastu pak stojí právě ČSSD, která hlasitě mlčí a čeká, co se jí nakonec podaří získat. Předčasné volby jsou stále reálnou alternativou a socialisté jsou prakticky jediní, kdo se na ně nechystá.

Strana jako celek si zjevně dosud plně neuvědomila, jak strašlivou porážku utrpěla. Když se něco podobného stalo ODS, následovalo vzedmutí členské základny a nediskreditovaných politiků v ní. Problematičtí členové odcházeli, stranické buňky se rušily a zakládaly, vedení se zcela obměnilo. U sociálních demokratů se ovšem nic takového neděje. Na podzim proběhnou komunální a senátní volby; za ČSSD obhajuje 13 ze 24 jejích senátorů a okolo 3700 zastupitelů. Nelze očekávat, že by strana výsledky z let 2012 a 2014 zvládla obhájit.

Problémy a jejich řešení

Co má ale strana jako celek v tak složité situaci dělat? ČSSD si musí především dovnitř přiznat, proč k volební katastrofě došlo. Nelze vše svádět na Babiše, Zemana nebo na Sobotku, jakkoliv lze tyto tři pány označit za hlavní hrobníky strany.

Babiš má tvrdé metody, kterými loupí voliče, Zeman stranu systematicky deptá a podporuje v ní lidi, kteří (mírně řečeno) nejsou schopni stranu skutečně vést. Hašek, Škromach, Foldyna ani Zimola nejsou osobnostmi, které by ČSSD zachránili. Jejich kapacity sice stačí na intriky, frakční rozvrat a povrchní populismus, pro úspěch ve volbách je to ale opravdu málo.

Nelze přehlížet ani roli Bohuslava Sobotky. Konflikty uvnitř strany sice utlumoval, ale neřešil. Problémům nečelil, pouze je odkládal. A především se zoufale snažil lavírovat mezi mnoha proudy, až ztratil důvěru všech. K rázným krokům našel odvahu pozdě: ať už šlo o vyhazov Andreje Babiše z vlády, nebo o konflikt s Milošem Zemanem. Zejména jeho zásluhou je strana tam, kde je.

Příčin pádu je ovšem víc. Strana ztrácela důvěryhodnost i sympatie jako celek, k čemuž přispěli i další její politici. Jiří Dienstbier agresivně tlačil progresívní agendu, aniž by o to jeho voliči stáli. Lidé jako Štěch a Marksová útočili na živnostníky, i když tím hlasy jiných nezískali. A dalších postav z parlamentu či krajů, kteří straně trochu ublížili a ničím nepomohli, bychom našli mnoho. Politici ČSSD z druhé nebo třetí řady představovali brzdu, nikoliv motor preferencí.

Řešení je tedy jednoduché popsat, ale o to horší je ho prosadit. Strana se musí odspodu aktivizovat, odstranit „zasloužilé“ a mnohdy nepopulární funkcionáře ve všech patrech. Nesmí se bát nasadit kompetentnější, pracovitější a dravější politiky. A především, musí zvládnout vést permanentní kampaň na sociálních sítích, v médiích i mezi lidmi.

mládekMusí si rovněž ujasnit vlastní politický směr, který doposud váhá mezi dvěma extrémy: národoveckým odborářstvím a progresivistickým aktivismem. „Hnědé“ pole nesmyslného rovnostářství a xenofobie už kontrolují jiní, schopnější; zde strana uspět nedokáže. A mezi feministkami a antikapitalistickými idealisty není hlasů dost, i kdyby je ČSSD oslovila všechny. Rozhodně ale platí, že by strana neměla své cílové skupiny nedůvtipně zveřejňovat: když do médií říkáte, na koho chcete cílit, předem jste prohráli.

Jít do vlády?

Účast v Babišově vládě není absolutní hřích, lze pro to najít i racionální vysvětlení. ČSSD však promarnila mnoho měsíců od podzimních voleb neplodným lavírováním, aniž by se posunula v řešení vlastních problémů. A její vyjednávání o vládní účasti nepřipomíná zásadový programový boj o levicová témata; spíše se podobá úsilí několika funkcionářů o moc a vliv. Ten potřebují získat dříve, než budou ve straně poraženi či než se strana jako celek odsune na politický hřbitov.

I kdyby ČSSD vyjednala dobré podmínky pro budoucí koalici s Babišem a komunisty, nemá zdaleka vyhráno. Pokud by se nezvládla vnitřně obrodit a aktivizovat, velmi pravděpodobně se propadne do bezvýznamnosti. A pokud najde energii stát si za svým, Babiš jí z koalice velmi rychle vyprovodí. Už nyní s ČSSD jedná tvrdě a bezohledně, což si socialisté nemohou nechat líbit. A musejí počítat s parafrází Babišova hesla – bude hůř.

Možná, že k vnitřní revoluci dojde dříve, než čekáme: koaliční dohodu by měli členové strany schvalovat v referendu. Bude to poprvé, kdy získají řadoví členové šanci projevit vlastní názor. Pokud jim to vedení strany odepře, bude alespoň jasné, kam strana kráčí. A pokud to členové odmítnou, čekají nás pravděpodobně předčasné volby.

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc květen 2018: *****

Věra Vladyková 1000,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, ing. Věroslav Olič 603,- Kč, Vít Fortelka 500,- Kč, Leoš Richter 1000,- Kč, Robert Schlesinger 300,- Kč, Jan Bezděk 2000,- Kč, Pavel Klement 200,- Kč, Milan Černý 500,- Kč, Martin Pavlíček 850,- Kč, Jan Vojtěch 500,- Kč, David Bezděk 150,- Kč, Zdeněk Svoboda 200,- Kč, Jiří Dobruský 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč

Celkem za měsíc: 8 503,00 Kč
Vybráno 24.29%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
politicon-banner
33 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.