12.8.2014
Kategorie: Společnost

Čekání na štěstí

Sdílejte článek:

JAN KOSEK 12|08|2014

Nedávno jsem někde četl motto… „Život je jen nekončící řada očekávání a následných zklamání.“ Také to tak máte? Také se rádi a často zaobíráte myšlenkami „jaké to asi bude, když…?“ Také už dopředu víte, jak by měly věci dopadnout, abyste s nimi byli spokojení? A jak to většinou dopadá?

 

 

Jdete na film, o kterém jste toho tolik slyšeli…těšíte se celý týden. A výsledek? Není to samozřejmě pravidlo, ale často právě ty potvůrky očekávání nejsou z nějakého nepochopitelného důvodu naplněny. Nebo…jdete na schůzku s někým novým, zajímavým a…nadějným. A ještě než ho stačíte opravdu poznat, víte už celkem přesně, jak by měl vypadat, co by měl a neměl říkat, jaký by měl být. A realita? Často jen další v řadě zklamání.

 

A co teprve my, rodičové? Narodí se nám děťátko…naše krev, naše láska, …naše mysl. A světe div se! Ono to „ubohé a bezbranné“ stvoření má snad nakonec svoji hlavu! Bez ohledu na to, co si o tom myslíme a co chceme, si žije svým vlastním životem, který se podobá všemu jinému jen ne tomu, jaký bychom ho chtěli vidět my. No to snad ne!!

 

 

A pak zákonitě přichází nevyhnutelné…velké rozčarování. A na rovinu…většinou úplně zbytečné. Naše očekávání nejsou a ani nemohou být naplněna. Ve finále totiž právě ona naráží na očekávání druhých a tím se, bludný kruh „radosti“ ze života, uzavírá.

 

Je z něho cesta? Můžeme žít tak, aby nás nenaplněné představy pořád dokola nezraňovaly? Ano…můžeme! Jako vždy. Lékem na očekávání je naučit se brát život takový jaký je! Zkusme si už jednou pro vždy nedělat o věcech, situacích a hlavně o lidech představy a očekávání. Dejme prostor ostatním být sami sebou. Taky přece chceme být. Jediné, co s tím pak můžeme a máme udělat, je přijmout to. Jakýkoliv boj, jakékoliv „násilné“ vynucování si našich vlastních myšlenek na druhých přináší vždy jen bolest a nepochopení.

 

Pokud to ale dokážeme, budeme pak šťastnými parťáky pro ostatní, budeme žít lepší vztahy a taky nám bude líp se sebou samými.

 

Opět to všechno máme ve svých rukou. Štěstí je totiž volba. Štěstí není něco tam venku, není to ani nějaká náhodná shoda okolností…je to volba našeho vnitřního postoje. A tato volba „neočekávat“ je nakonec úžasně osvobozující. Umožňuje nám žít bez dalších zbytečných trápení. Vždyť právě všechna ta neplánovaná setkání, nezvané návštěvy a spontánní večírky bývají ty nejlepší. A proč? Nestihneme totiž od nich nic očekávat! 

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc listopad 2017: *****

Jan Procházka 500,- Kč, Roman Foff 1000,- Kč, Jan Šedý 50,- Kč, Jiří Fridrich 100,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Jiří Záhumenský 50,- Kč, Tomáš Foldyna 998,40 Kč, David Bezděk 150,- Kč

***** Celkem za měsíc: 3 048,40 Kč *****

Děkujeme.


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
3 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.