8.5.2015
Kategorie: Politika, Společnost

Budeme (opět) potřebovat svolení úředníka, abychom mohli vycestovat?

Sdílejte článek:

JINDŘICH HUSIČKA 08|05|2015

A můžu tady zaparkovat? Mohu si na svém pozemku postavit dům? Můžu na své zahrádce pro svou potřebu pěstovat marihuanu? Můžu prodávat žárovky? Můžu podnikat? Smím nosit zbraň? Můžu sázet na zahraničním webu? Smím bydlet mimo trvalé bydliště? A smíme vůbec svobodně dýchat?

Stále častěji kolem sebe slýchávám: “A smí se to?” Lidé už nepřemýšlí, nad autorem zákazů a nařízení. Neptají se, kdo by nám “to” mohl zakázat. Prostě žijí v přesvědčení, že by měli neustále žádat o svolení. Čehokoliv. 

Moderní státní zřízení zahnalo občana tam, kam potřebovalo. Občan považuje stát za autoritu, která svým ovečkám milostivě dovoluje řídit auto, parkovat na vymezeném místě, podnikat, vyrábět zboží, pěstovat, prodávat, kouřit, pít, vysílat, pronajímat… 

Ochočení občané nepřemýšlí nad tím, že jim někdo vzal kus svobody, ale přemýšlí, jak to zařídit, aby ji mohl od státu (s jeho požehnáním) vzít zpět. Často za úplatu. Pokud natrhám na zahradě jablka a začnu je prodávat na trhu, musím si od státu nejdříve koupit kus své svobody – prodávat jablka. 

“Dobrý den, jsem státní úředník a za tisíc korun vám vracím vaši svobodu podnikání. A nezapomeň oběhat další úřady, holomku!”

 A tím se dostávám k samotné podstatě státu. Stát si založili lidé, aby společnými silami lépe zvládli to, nač byl jednotlivec krátký. Možná už tehdy udělali chybu, nebo spíš netušili, do jakých obludných rozměrů se stát rozroste, když státu svěřili stavbu silnic a další služby, které bylo lepší spravovat kolektivně.

A kde je stát dnes? Z příspěvkové organizace se stala všeobjímající chobotnice, která chce mít přehled nad svými poddanými. Špicluje nás, říká nám, co můžeme dělat, jak to máme dělat, kde to máme dělat. Stát, kterému jsme delegovali výsadu – dohlížet na veřejný pořádek a dodržování zákonů si právní předpisy upravil tak, aby trestal především občany za jejich prohřešky proti státu samotnému.

byrokracie2

 Když jsme zřídili policii a další kontrolní orgány, očekávali jsme, že nás bude chránit před násilníky a zloději. Dnes policii platíme za to, aby nám kontrolovala lékárničky a vybírala pokuty za rychlou jízdu. Policie již zdaleka neřeší jen vraždy, znásilnění a loupeže, ale pronásleduje nebožáky, kteří si dovolí pěstovat na vlastním pozemku nedovolenou bylinku, nebo bez požehnání státu pálí ohnivou vodu.

Platíme si vlastního drába. Za vlastní peníze na sebe pleteme bič. Odváníme vysoké daně, které mají primárně sloužit k tomu, aby stát zajistil potřebné služby. Místo toho aby stát plnil kvalitně tuto základní službu, omezuje nás, diktuje nám a milostivě povoluje, aniž by kdy získal mandát k zakazování.

 Stát nabyl dojmu, že za naše peníze může hlídat každý náš krok. Stát využívá prostředky, které nám zabavil, aby nad námi získával čím dál větší kontrolu, místo toho, abychom měli nad státem maximální kontrolu my. Kdy se to otočilo? Kde se stala chyba?

 Kdy nastal ten zlom, že organizace, která se má z našich příspěvků starat o silnice a chodníky získala moc nad námi všemi? Kdy se stala ta zrůdnost, že subjekt, který má  občanům sloužit, jim začal vládnout? 

Nedovolme, aby opět nastala situace, kdy se budeme státu ptát, zda můžeme vycestovat ze země.

P.S. Jak? Třeba tak, že nebudeme volit politiky, kteří utahují šroubky. Ať už registračními pokladnami, povinnými biosložkami nebo třeba zakazováním lesních školek.

 ZDROJ: Jindřich Husička

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červen 2017: *****

Jakub Malinovský 55,55 Kč, Jiří Linhart 300,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Vladimír Havlíček 2000,- Kč, Mariana Prokešová 111,00 Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Yvona Škurková 100,- Kč, Magdaléna Machová 100,- Kč, Evženie Bláhová 200,- Kč, Jiří Hejnal 300,- Kč, Milena Radonová 300,- Kč, Vladislav Vydra 500,- Kč, Pavel Sejrek 200,- Kč, Margita Ščevlíková 200,- Kč, Růžena Valdesová 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Vít Fortelka 1111,- Kč, Petr Měkyna 100,- Kč, Tomáš Foldyna 768,12 Kč, Roman Martinek 100,- Kč, Jiří Fridrich 50,- Kč

***** Celkem za měsíc: 7 595,67 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
4 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.