Británie: „Islámofobní“ průmysl opět udeřil

Společnost Runnymede Trust, která byla založena v roce 1968, se označuje za „přední britskou nezávislou radu pro rovnost ras“. Jejím předsedou je Clive Jones CBE, bývalý manažer britského ITV, jejím ředitelem je Omar Khan, guvernér z University of East London a člen mnoha poradenských skupin zabývajících se etnickou příslušností a integrací. Zprávy společnosti Runnymede jsou přijímány extrémně vážně a jejím doporučením byla věnována pozornost na nejvyšších úrovních britské vlády.

V roce 1994 vydal Runnymede zprávu o antisemitismu. Její název, Velmi lehký spánek, byl vypůjčen z prohlášení autora Conora Cruise O’Briena: „Antisemitismus je velmi lehký spánek.“ Nyní někdo, kdo je obeznámen se současnou Británií, ví, že současný alarmující nárůst nenávisti k židům v této zemi – stejně jako v celé západní Evropě – je v podstatě důsledkem rostoucí populace muslimů. Zpráva Runnymede Trustu se však zdála být určena především k odvrácení pozornosti od této skutečnosti. Zpráva sledovala antisemitismus od dob Luthera, Voltaira, Marxe, Henryho Forda a Hitlera. Zpráva udělala skvělou práci tím, že identifikovala antisemitismus jako západní fenomén, produkt, který zpráva představila jako výrazně západní tendenci rozdělit svět na ten „náš“ a „ostatních“.

Samozřejmě žádná civilizace není více antisemitská než islámská civilizace. Zpráva Runnymede Trust z roku 1994 však představovala islám jako evangelium s přinejlepším přehnanou představou, že středověké islámské společnosti tolerovaly Židy, kteří byli v těchto společnostech „schopni hrát plnohodnotnou roli“. Zpráva sice potvrdila realitu dnešního muslimského antisemitismu, ale vykreslila, že předsudky (a) jsou omezeny na „extremistické“ skupiny, jako je Hizb ut-Tahrir, které (bylo potřeba rychle zdůraznit) jsou nepřátelské taky k mnoha muslimským zemím, (b) jako způsobené hněvem nad skutečností, že Jeruzalém, „třetí nejposvátnější místo pro muslimy po Mekce a Medině“, je kontrolován Izraelem, nebo (c) jako způsobené iracionálním strachem takovým, jaký existuje i ​​v křesťanství a jiných náboženstvích.

Ale pokud jde o Židy a muslimy, zpráva ujišťuje, že Korán se také „odkazuje na Židy a křesťany jako lid knihy“ – nevadí, že Korán také nazývá Židy„opicemi a prasaty“ a popisuje je jako prokletí, vyzývá muslimy, aby je zabili, a zakazuje muslimům, aby se s nimi přátelili. Když někdo čte zprávu Runnymede o antisemitismu, získá dojem, že byla sestavena hlavně tak, aby na ni mohl Runnymede poukázat a říkat, že ve skutečnosti vydal zprávu o antisemitismu.

Ve skutečnosti se zdá, že Runnymede Trust nemá zájem o antisemitismus. Mnoho let se spíše zdá, že se ve Velké Británii daleko více zaměřuje na údajnou všudypřítomnost anti-muslimských předsudků. V roce 1997 vydal zprávu Islámofóbie: výzva pro nás všechny, která „byla uvedena v Poslanecké sněmovně tehdejším ministrem vnitra Jackem Strawem.“ Z 60 doporučení bylo mnoho z nich nakonec provedeno. V letošním roce na 20. výročí této zprávy vydal Runnymede novou 106 stránkovou zprávu Islámofóbie: Neustále výzva pro nás všechny, kterou vydali Farah Elahi a Omar Khan.

Nová zpráva je opravdu pozoruhodný dokument. Mezi její předpoklady patří, že „proti-muslimská kriminalita z nenávisti“ představuje značnou krizi ve Velké Británii, která vyžaduje naléhavé kroky politiků, policie, pedagogů, zaměstnavatelů, skupin občanské společnosti, médií a prakticky všech ostatních. Pokud jde o mnohem vážnější problém trestných činů spáchaných muslimy, zpráva se o nich zmínila pouze v kontextu diskusí o proti-muslimské nenávisti. Ve městě Rotherham například kvůli ortodoxním islámským postojům vůči „nezahaleným“ nebo „necudným“ nevěřícím ženám bylo v posledních letech více než 1400 nemuslimských dívek pohlavně zneužíváno takzvanými muslimskými „znásilňovacími“ gangy – ale tato epidemie znásilnění je uvedena ve zprávě Runnymede pouze jako jedna položka na seznamu praktik a jevů, které identifikuje jako jeden z britských „stereotypů“ ohledně muslimů. Podobně ve zprávě Runnymede Trust ojedinělý odkaz na fatwu proti Salmanu Rushdiemu uvádí: „V Británii… se mnozí muslimové cítili nepodpořeni ve své reakci na Satanské verše Salmana Rushdieho a čelili odporu od těch, kteří upřednostňovali svobodu projevu před respektem k menšinám.“ Zdá se, že Britové, kteří se postavili za právo Rushdiho, aby nebyl zavražděn za to, že napsal román, se dopustili islámofobie.

Ve městě Rotherham například kvůli ortodoxním islámským postojům vůči „nezahaleným“ nebo „necudným“ nevěřícím ženám bylo více než 1400 nemuslimských dívek pohlavně zneužíváno takzvanými muslimskými „znásilňovacími“ gangy. (Foto od Anthonyho Devlin / Getty Images)

Zpráva uznává skutečnost, co eufemisticky nazývá „hrozbou terorismu“, ale nikdy tuto hrozbu vážně neřeší a ospravedlňuje to vysvětlením, že „tato zpráva se týká islámofobie“. Zatímco říká, že tvrzení některých lidí, že islám „by měl být předmětem kritiky“, protože je „systémem víry“, zpráva tvrdí, že toto „zaměření na myšlenky (nebo ideologie) zakrývá, že se v skutečnosti zaměřuje na lidi.“Zjevně je zřejmé, že i když kritizujete islám přísně jako soubor myšlenek, tato kritika je stále zaměřena na lidi – což z vás zase činí islámofoba. Několik odstavců zprávy se skutečně věnuje spletitému „vysvětlení“ toho, proč, i když islám není rasa, islámofobie je formou rasismu.

Program britské vlády Prevent, který je součástí její strategie boje proti terorismu, která se snaží zabránit radikalizaci britských občanů, je také kritizován ve zprávě. Prevent je obviněn jak z toho, že jeho název je urážlivý a že podle něho hlavní teroristickou hrozbu pro tuto zemi představují „islámští teroristé“ (termín, který zpráva uvádí v strašidelných citacích) a „že obviňuje muslimské komunity.“ Zpráva uvádí, že protože britská vláda, jako součást programu Prevent, sleduje (například) imámy, kteří hlásají násilí proti Západu, představuje Prevent porušení svobody projevu. Naopak v této zprávě není ani zmínka o horlivých snahách britských autorit umlčet kritiky islámu – praktiky, které vedly k tomu, že prominentním americkým kritikům islámu byl zakázán vstup do země, a to v situaci, kdy vláda dovoluje, aby kazatelé radikálního džihádu vstupovali do země.

Velká část reportu Runnymede je věnována vysoké míře muslimské chudoby a nezaměstnanosti ve Velké Británii, ale namísto toho, aby hledala důvody tohoto problému v samotném islámu, svádí tento problém především na „institucionální rasismus“, přičemž se vyhýbá otázkám, proč třeba Hinduisté, kteří by také měli být obětmi „institucionálního rasismu“ v Británii, jsou ekonomicky úspěšnější než kterákoli jiná skupina v tomto národě, včetně etnických britských křesťanů.

Ve zprávě Runnymede Trust není ani zmínka o islámské teologii – o džihádu, šaríji, kalifátu, systematickém útisku žen, popravách cizoložníků, odpadlíků od víry a homosexuálů, není nic. Dost troufale, kapitola o ženách a islámu snižuje celou otázku na „západní stereotypy, které ukazují muslimské ženy jako utlačované a pasivní oběti“. Mrzačení ženských pohlavních orgánů (FGM) a vraždy ze cti, jak tvrdí zpráva, byly britskými médii popisovány příliš „senzačně“. Ve snaze omezit význam těchto jevů zpráva Runnymede poukazuje na to, že domácí násilí a zneužívání dětí je také pácháno domácím obyvatelstvem. Je snad zbytečné říkat, že rozdíl je v tom, že zatímco mrzačení ženských genitálií a vraždy ze cti se těší výrazné podpoře v muslimských společnostech a komunitách a v islámu jsou považovány za opodstatněné (pokud ne povinné), domácí násilí a zneužívání dětí jsou v západní společnosti všeobecně odsuzovány a nikdo je neobhajuje na kulturních a náboženských základech.

Co se týče islámského patriarchátu, zpráva trvá na tom, že patriarchát existuje, jak na Západě, tak v islámském světě. Zpráva, která se opakovaně snaží zdůraznit tento druh morální rovnocennosti, je tak zjevně absurdní – a zoufalá – že si ani nezaslouží civilizované reakce. Samotná zpráva – jejíž autoři jsou zjevně odhodláni k tomu, aby osvobodili islám od jakékoli viny za jakoukoli věc, a připisovali vinu za každý problém, který postihuje britskou muslimskou komunitu, islamofobii – by vůbec nezasloužila žádný komentář, kdyby nebyla Runnymede Trust přijímána tak vážně, jak je přijímána britskou vládnoucí elitou.

Bruce Bawer je autorem nového románu The Alhambra. Jeho knihaZatímco Evropa spala (2006) byla bestsellerem New York Times a finalistou o cenu National Book Critics Circle.