18.4.2014
Kategorie: Společnost

A na všechno už kašlu

Sdílejte článek:

OD: VĚRA FILIPOVÁ 18|04|2014

Tak jsem se rozhodla, že se chvilku budu věnovat skutečné realitě. Chtěla bych se vyjádřit, vzhledem k tomu, že už nevím, kde jinde mě někdo uslyší, k dění v tomto státě. Jako občan České republiky mám vážné pochyby o tom, že žiji v demokratickém státě, kde jsou zachována rovná práva všem občanům. Budu se věnovat jen reálné zkušenosti, osobnímu příběhu. Žádné jedna paní povídala, slyšela jsem že…Toto je můj osobní příběh se střetem s demokracií. Dnes bych začala soudní mocí, poté o našich exekutorech, jejich praktikách a jak se nebát, potom bych probrala práci notářů a jejich notářské komory. A nakonec policie. Uvidíme, třeba máme obdobné zkušennosti, třeba nás je víc, jejichž práva jsou sice rovná, ale pro jiné rovnější s posvěcením složek státu. Třeba mi někdo poradí, kde tedy už se dovolat práva, když stát selhává, velmi ochotně a rychle???

 

 

Příběh první – počátek

 

Rozvedla jsem se, nic nenormálního. Potom se najednou začaly objevovat dluhy ze strany exmanžela. První exekuce na účet, nezaplatil si mobil, blokace mého účtu, v té době měl stavební spoření, nezájem. Neplatil výživné. Já sama, dvě děti a bez práce, v invalidním důchodu.

 

Já měla na svou osobu půjčku 50 000 Kč. Splácela jsem pravidelně bez problémlů do zablokování účtu. Nemám na chleba, půjčku neplatím, ok, moje chyba. Soud. A tady to začíná.

 

V této době byl exmanželovo dluh na výživném asi o desettisíc korun vyšší, než můj dluh vůči bance. Výrok soudu ohledně alimentů : „splácet dluh dle svých možností“ Podle exmanžela tedy 50 Kč, někdy, některý měsíc poslal, pak třeba půl roku nic a běžné výživné neplatil dál, sice dostal podmínku, ale pak amnestie, pro něj vše ok.

 

Já soud o půjčku, dluh ne vůči nezletilým dětem, ale vůči bance, výrok soudu: „žalovaná nabídla maximální splátku 300 Kč, zamítnuto, minimální splátka 1000 Kč. Tak jsem zaplatila poprvé, nešlo to, nezbývalo mi na jídlo, musela jsem platit dopravu do školy atd. Má povinnost je vůči dětem, vyživovací povinnost, k čemu mě to nutí, mám porušit zákon, mám zanedbat zákonnou vyživovací povinnost, co mám dělat?

 

 

Dva různí soudci, jeden chápe situaci dospělého zdravého chlapa, žijícího v Praze, že je sice tři roky bez práce, žádnou nemůže údajně najít, žije z peněz svých přítelkyň a známých…, prostě nemá peníze, jezdí si sice k moři i na hory – samozrřejmě i toto vše platí kamarádi, vždyť on nic nemá.

 

Druhý soudce nechápe samoživitelku, také bez práce, také nemá peníze, jaký je mezi námi rozdíl???

 

Že nemám koule, to asi jo a dál?? Jasný rozdíl, jeden dlužil vlastním dětem výživné, druhý dluží bance.

 

Rovná práva, demokracie??? Já nic z toho nevidím, nezažívám. Shrnutí : jsem loajálním občanem státu, jak se mám zachovat, když základní demokratické principy selhávají, jaká je cesta…poraďte mi.

 

Pochopte, dostala jsem se do stavu, že chápu, proč v padesátých letech vznikly pracovní tábory. To, kdyby mi před deseti lety někdo řekl, vysmála bych se mu.

 

Vlastně já to vše asi chápu, pokud ustoupím z premisy, že žiji v demokratickém státě. Potom ano. Vždyť já, my, jsme nevolníci, ne otroci, ti museli být živeni, šaceni a měli svoji cenu. My můžeme mluvit, demokraticky vlastně i svobodně, ale bez možnosti revize základních demokratických pilířů. A to se nebavím o právu na majetek a možnosti získat majetek, třeba ve státním výprodeji.

 

Příště o jednom z demokratických nástrojů – exekutorech.

 

 

ZDROJ: Věra Filipová 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc červenec 2017: *****

Jana Kocourková 100,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Jakub Malinovský 55,55 Kč, Yvona Škurková 100,- Kč, Milan Tahovský 1000,- Kč, Karel Šindelář 1000,- Kč, Vlastimil Kornas 333,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Jiří Skotnica 300,- Kč, Lubomír Janeček 500,- Kč, Robert Schlesinger 500,- Kč, Jan Traxler 1000,- Kč, Roman Foff 1500,- Kč, Miluše Horáková 500,- Kč, Ludovít Acsay 500,- Kč, Miroslav Seidl 300,- Kč, Jiří Fridrich 50,- Kč, Radoslav Richtar 500,- Kč, Ladislav Slanina 250,- Kč

***** Celkem za měsíc: 9 088,55 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
loading...
3 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.