10.9.2013
Kategorie: Společnost

95 procent všech lidí jsou stádní zvířata

Sdílejte článek:

E-MAILEM 10|09|2013

Výzkumný projekt vědců Univerzity Leeds potvrzuje , že skutečně mnozí lidé mají sklon chovat se jako ovce, to znamená neúmyslně následovat dav, jako kdyby nedokázali přemýšlet sami za sebe. Tento sklon může být v určitých situacích přirozeně i užitečný – například při projektování toků chodců na místech s hustým provozem, mnoho nadějí pro lidstvo to však nevzbuzuje.

 

 

Ze studie vyplynulo , že už malá část –  pět procent – stačí k tomu, aby stanovila směr, kterým se dav lidí začne ubírat, zbývajících 95 procent je následuje, aniž by si uvědomili, o co jde .

 

Profesor Krause a jeho doktorand John Dyer uskutečnili řadu experimentů, ve kterých dobrovolníci šli po skupinách přes velkou halu. Někteří lidé z příslušné skupiny dostali pokyny, kudy mají jít. Účastníci nesměli navzájem komunikovat, ani nesměli vědomě ovlivňovat ostatní.

 

Ve všech případech se ukázalo, že ostatní následovali instruované osoby a vytvořili strukturu připomínající zástup, která se sama organizuje (nebo stádo ovcí , pokud vám je toto označení milejší).

 

„Každý z nás se už někdy ocitl v situaci , v níž ho dav strhl s sebou“, říká profesor Krause. „V našem projektu však bylo zajímavé to, že účastníci na konci rozhodli jednotně, i když se nesměli navzájem domluvit, ani dorozumívat gesty. Účastníci si dokonce ani nevšimli, že jejich kdosi vedl.“

 

To už nahání strach. To jsme skutečně taková stádní zvířata, že několika »informovaným« dovolíme, aby nás vedli, aniž jsme co i jen tušili? O co tady jde? Zdá se však, že to je bohužel opravdu tak, protože kolik z nás prostřednictvím přátel nebo » informovaných zdrojů « naletělo na podfuky všech možných druhů, ať už jde o pyramidové hry, náboženské svádění nebo politické pokusy o zastírání. Zjevně věříme prakticky všemu, nebo to alespoň slepě tolerujeme, dokud se nám to podsouvá s dostatečnou společenskou důvěryhodností .

 

 

Jak se z vás stane samostatný člověk

 

Člověk toho může udělat hodně pro to, aby nežil pouze jako stádní zvíře, ale těšil se z naplněného a zajímavého života. Následuje několik základních věcí, které stádní zvířata zpravidla neudělají:

 

Řekněte si , co od svého života očekáváte

 

Během mé 25 -leté činnosti jako učitel neurologického programování (NLP) jsem položil tisíce otázek typu : Co chcete? A opět a opět se nestačím divit, jak málo lidí umí dát na tuto otázku odpověď. Jaké jsou vaše prvořadé cíle? Kterým směrem navigujete svůj život? Kde chcete být za pět let? Nejčastější odpověď: Nevím. Vždyť uvidíme. Maximálně jeden z deseti dotázaných dokáže s jistotou a přesně odpovědět, například takto :

 

Mé tři nejdůležitější cíle v současnosti jsou …

Za pět let bude můj život vypadat jinak a to takto …

Hlavní překážky na mé cestě jsou tyto …

K dosažení svého cíle , musím si vypracovat následující schopnosti …

 

Nikdo nedokáže předpovědět budoucnost, ale v mnoha ohledech je lepší, vědomě směřovat do zvolené budoucnosti, než » čekat , co se stane «. Pokud si své cíle nezvolíte sami, udělají to za vás (ať už vědomě či nevědomě) rodina, přátelé, komunita a kultura. Jmenuje se to status quo. Není žádným překvapením , že status quo nepůsobí zrovna inspirativně.

 

Naučte se dělat vědomé, komplexní rozhodnutí

 

Mnohé naše rozhodnutí nejsou dobře promyšlená. Rozhodnutí a motivace se skládají z vizuálních, auditivních a kinestetických (pocitově orientovaných) fenoménů. To jsou cihličky, z nichž se skládají mentální procesy. V případě špatných, impulzivních a v neposlední řadě později litovaných rozhodnutí často chybí některá z těchto cihliček. Děláme impulzivně rozhodnutí, bez zvážení ostatních možností. Děláme emocionální rozhodnutí , bez zvážení ostatních možností. Nebo se zacyklíme v myšlenkových smyčkách bez řešení.

 

Ve všech těchto případech jsme vydáni na milost či nemilost vůle ostatních, protože nám chybí základ pro únosné rozhodnutí. Pokud nedokážeme sami dělat a analyzovat řešení, je docela možné že za bernou minci považujeme analýzu druhých. Pokud máme sklon k emocionálním rozhodnutím, vystavujeme se riziku, že padneme za oběť někomu, kdo nás dokáže dotlačit do konkrétního pocitového stavu. Pokud své myšlenky nedokážeme ukončit s pocitem sebejistoty, děláme možná zkrátka totéž, co dělají všichni ostatní, abychom se dostali z tohoto vnitřního nekonečného cyklu.

 

Je pozoruhodné, že v našem systému vzdělávání se nevyučuje klást si cíle a dělat rozhodnutí. Protože ty pomáhají vytvořit základ skutečného charakteru a osobnosti – a chrání nás před nadměrnou závislostí od představ nebo názorů jiných.

 

Dělejte svá rozhodnutí s jasně stanoveným cílem před očima. Tehdy nebude hrozit, že se z vás stane stádní zvíře.

 

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc prosinec 2016: *****

Jaroslav Smrčina 300,- Kč, Vlastimil Kornas 666,- Kč, Zdeněk Kučera 303,- Kč, Zora Magyarová 474,73 Kč, Jan Procházka 500,- Kč

***** Celkem za měsíc: 2 243,73 Kč *****

Děkujeme!
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
2 komentářů
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.