KOMUNIS1968
21.8.2017
Kategorie: Historie

21. srpen 1968 – symbol komunismu

Sdílejte článek:

AYNRAND

O výročí srpnové okupace se v těchto dnech píše asi dostatečně. Pro mě srpen zůstává jedním ze symbolů zločinnosti komunismu. A je nekonečně důležitější hlouběji chápat, co a proč ke komunismu vede a co přesně je podstatou jeho zla, než si jen připomínat jeho tragické konečné důsledky na té či oné historické události.
Komunismus není ušlechtilá myšlenka či ideologie, kterou jen v praxi překroutili či zneužili k podlým cílům diktátoři a jejich intelektuální či po moci prahnoucí přisluhovači. Komunismus je iracionální, hanebná ideologie, a právě PROTO její praktické uplatnění je, vždy a všude bylo, a musí být zlem. I to si řada lidí uvědomuje.

Málokdo si ale uvědomuje, že komunismus je jen jednou z odrůd kolektivismu. Komunismus, stejně jako jakýkoli jiný odstín kolektivismu, pojímá společnost jako jeden organismus, jako primární entitu a jednotlivé lidi jako podřízené buňky sloužící organismu jako celku. Jednotlivci v tomto pojetí nejsou autonomními bytostmi, nýbrž odvozenými součástkami. Nemají sledovat své vlastní cíle, protože pracují a obětují se pro „systém“, pro celek, pro společnost, pro „veřejný prospěch“, tzn. pro ostatní lidi. Všichni se obětují všem.

Kolektivismus ve skutečnosti znamená pohrdání člověkem, jeho vlastními hodnotami a prospěchem. Kolektivistické myšlení nevidí člověka jako primární bytost. Vidí jen celek, národ, společnost, národní hospodářství. Kolektivista pojímá stát jako manažera celé společnosti jako koordinátora všeho, co se ve „společenském systému“ děje a co má sloužit jednomu cíli: „veřejnému prospěchu“. Ve skutečnosti žádný „systém“, žádný „celek“ ani žádný „veřejný prospěch“ neexistuje. Jsou to jen pojmy pro označení skupin lidí. Existují jen jednotliví lidé se svými reálnými soukromými cíli, kteří chtějí navzájem dobrovolně spolupracovat pro svůj VLASTNÍ individuální prospěch.

Kolektivisté si svou iracionalitu, svůj kolektivismus, zpravidla vůbec neuvědomují. Drtivou většinu tvoří implicitní kolektivisté (a to je bohužel téměř celá společnost), kteří se jimi bezděčně stávají tím, že používají kolektivistické pojmy, fráze a slogany, aniž by důsledně analyzovali jejich obsah, a proto nemohou zjistit, jak jsou absurdní. (např. „veřejný prospěch“, „sociální spravedlnost“, „alokace ekonomických zdrojů společnosti“, „státní korekce tržních nedokonalostí“, „sociálně tržní hospodářství“, „optimalizace sítě státních a soukromých škol“, „solidární veřejné zdravotní pojištění“, vládní prorůstová politika“, „posílení konkurenceschopnosti ekonomiky“, „snížení míry přerozdělování“, „parciální zájmy“ atd.

Kolektivismus je naprosto dominantním myšlením našeho soudobého světa. Mor kolektivismu doslova zachvátil západní civilizaci od konce 19. století, poté, co umřela nadějná éra renesance, jejímž vyvrcholením bylo osvícenství. Kolektivismus ale nespadl z nebe. Vyvěrá z mnohem hlubších kořenů, a to z jistého typu morálky, smrtonosné morálky sebeobětování, morálky altruismu. (pozor: altruismus není označením pro dobrou vůli a velkorysost, pro schopnost člověka jednorázově pomoci člověku v mimořádných nouzových situacích !!) Altruismus je zásadně nezištným, sebeobětním jednáním. Altruismus za dobro považuje obětování hodnot a prosadil se jen proto, že pojem egoismus se díky překroucení stal synonymem nelidskosti. Morálkou altruismu se nikdo důsledně neřídí. Každý, kdo chce žít, se jí musí neustále zpronevěřovat a unikat jí, pokud ji alespoň trochu považuje za své vodítko. Nikdo však nemá odvahu ji zásadně odmítnout a proto zůstává jakýmsi nedostižným „ideálem“, z jehož nedostižnosti se pak vyvozuje ničivý závěr, že člověk přece není a nemůže být dokonalý.

Je nejvyšší čas říci, že tato morálka není ideálem, že je to nelidská a životuodporující morálka. Člověk nemá sledovat svůj vlastní život, ale obětovat se potřebám ostatních. A má-li se člověk obětovat, musí tu být někdo, kdo ty oběti sbírá a přijímá. Dříve to býval hlavně bůh, dnes je to skupina, společnost, národ, celek, kolektiv. Proč tato zvrácená a zrůdná morálka již dávno nebyla odmítnuta? Nejlépe to charakterizuje slogan „nikdo není majitelem pravdy“. Jinými slovy, vše je relativní, nikdy nic nevíme jistě.

Daleko hlubší katastrofa se již stovky a stovky let odehrává v oblasti poznání. Díky tomu může být komunismus pro někoho dobrem a pro jiného zlem. Islám může být pro někoho dobrem, pro jiného barbarstvím a intelektuálním odpadem nejhoršího kalibru. Kdo jsme ale my, abychom někomu říkali, co je dobro a co zlo. Každý to přece může mít jinak. Opravdu? Filozoficky se tato mentální a kulturní zkáza nazývá mysticismus a skepticismus. A tu může zvrátit jen obhajoba rozumu, jako absolutního a jediného platného nástroje poznání. Ani morálka tedy není primární. Primární je metoda poznání. Jak víme, že poznáváme správně? Musíme se zabývat pojmy a pochopit, kde se tu vzaly, jaký mají obsah, co je jejich funkcí.

  • Komunismus je tedy nutné správně zařadit do myšlenkového řetězce:
    VÍRA – SEBEOBĚTOVÁNÍ – KOLEKTIVISMUS – KOMUNISMUS – ETATISMUS – POPŘENÍ INDIVIDUÁLNÍCH PRÁV – ZNIČENÍ ČLOVĚKA
  • Proti kolektivismu stojí individualismus v tomto logickém řetězci:
    ROZUM – EGOISMUS – INDIVIDUALISMUS – KAPITALISMUS – RESPEKTOVÁNI INDIVIDUÁLNÍCH PRÁV – ROZKVĚT ČLOVĚKA

Tak si vyberte. Nemůžete mít zároveň oboje. A jedním z nejhorších omylů je snaha kombinovat víru s kapitalismem. Víra je ve skutečnosti nejhorším podkopáním svobody a kapitalismu.

A pokud říkáte, že víra se s rozumem nevylučuje, mýlíte se. Snaha kombinovat rozumové poznání s vírou či jinou formou ne-rozumu není drobným ústupkem absolutní platnosti rozumu, nýbrž úplným zavržením rozumu, jeho prohrou na plné čáře. Rozum neuznává žádný vnější diktát. Žádná sféra poznání mu nemůže být uzavřena. Jakmile rozum má být použit jen někde (a jinde víra), musí existovat nějaká vyšší instance, která rozhodne, kde rozum použít a kde ne. Jinými slovy: konečnou autoritou se stávají emoce, kontakt s realitou je přerušen, vítězí subjektivismus, emocionalismus, iracionalita.

Než začnete s případnou kritikou, ujistěte se, že správně rozumíte pojmům, které používám. A určitě si k tomu přečtete tento text.

ZDROJ: Aynrand

Redakce
Sledujte PP

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních našeho webu.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek (nákup dobrovolného předplatného), který nám společně pomůže Pravý prostor dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX)

***** Příspěvky čtenářů za měsíc září 2017: *****

Zdeněk Rychlý 200,- Kč, Jakub Malinovský 50,14 Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Katarina Peková 500,- Kč, Anonymní dárce 30 000,-, Josef Lasek 500,- Kč, Monika Dobruská 100,- Kč, Zdeňka Jindrová 100,- Kč, David Bezdek 150,- Kč, Václav Tykvart 200,- Kč, Roman Martínek 100,- Kč

***** Celkem za měsíc: 32 400,14 Kč *****

Děkujeme!


§§§ Důležité upozornění: Diskuse pod články na Pravém prostoru reflektuje ústavní právo na svobodu slova a není v zásadě moderována. Každý diskutující tak nese osobní zodpovědnost za jím zveřejněné názory, které jsou někdy i v přímém rozporu s názory redakce, případně když nejsou relevantní se zněním zákona.§§§
Redakce
Sledujte PP
Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (12 votes, average: 4,17 out of 5)
Loading...
loading...
138 komentářů

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-) 
 
Proč potřebuje Pravý prostor Vaši podporu? Více informací ZDE
Hello. Add your message here.